Asmat.cz » Cestopisy » Thajsko » Thajsko (1999)

Thajsko (1999)

Bangkok

Královský palác v Bangkoku. Thajsko. Je asi tak 16 hodin a konečně vycházíme z Bangkokského letiště, kam jsme po 12 hodinách letu z Prahy dorazili. Okamžitě na nás padá vedro a trochu i vlhko, i když jsem to čekal o dost horší. Relativně snadno nalézáme autobusovou zastávku (sakra, jezdí tu vlevo, to zase bude zmatek, než pochopím na jaké straně silnice čekat a jak dávat přednost, abych ve zdraví přežil přechod silnice) na kterou se po chvíli přiřítí šíleně oprejskaný autobus s číslem 59 a to je náš číslo na cestu do středu města. Snažím se hbitě naskočit, protože řidič se už snaží rozjet, ale já jsem ještě venku. S tím báglem na zádech to není nic moc, ale nakonec se do autobusu deru. Časem zjistím, že autobusy zastavují na nejkratší možnou dobu, takže první vystupující vyskakuje ještě z jedoucího autobusu a poslední nastupující zase už naskakuje do rozjíždějícího se. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Pohodlně se usazuji, platím 3.50 bathů a už se vezu. Koukám z okna, ale představoval jsem si ten Bangkok nějak jinak. Šílený víceúrovňový dálnice, kde teď jedem mě nepřekvapují, ale domy jsem čekal nějaké honosnější - pod pojmem asijský tygr si každý představuje něco jiného. Po chvílí zůstáváme v autobuse sami. Trošku nervózním, na centrum to zdaleka nevypadá. Průvodčí se nám snaží cosi vysvětlit, ale moc si nerozumíme. Kromě toho, že máme vystoupit, že už nás dále nepovezou. Ještě nám ukazuje, že jsou dva autobusy s číslem 59: s modrou 59 a červenou 59. Naznačuje nám, že máme jet modrou, oni jsou červená 59. Tak jo, vystupujeme a čekáme. Po 10 minutách opravdu přijíždí modrá 59. Skoro se mi tomu nechce věřit. Nastupujeme, tentokrát platíme 10 bathů (tento autobus je klimatizovaný a tak se platí více) a zase jedem. As tak za hodinu a půl konečně dorážíme k našemu cíli - k Democracy monumentu, kde je slavná ulička Khao San plná těch nejlevnějších hotýlků. Vystupujme, celkem snadno hledáme ubytování a zkoušíme první thajskou večeři. Není si nač stěžovat, vše vypadá dobře.

Plán na další den je celkem snadný. Opatřit si Laoské vízum. Úkol celkem jednoduchý, ale v přeplněném a permanentně ucpaném Bangkoku to není tak jednoduché. Vyrážíme brzy po ránu a celkem se nám daří. Nasedneme do správného autobusu, který jede opravdu i správným směrem, vystoupíme na správném místě a pěšky šlapeme dále správným směrem. Takže tak po dvou hodinách opravdu nacházíme velvyslanectví Laoské lidově demokratické republiky. Vyplňujeme formuláře a ptáme se, kdy vízum budeme mít. Za tři dny, se dozvídáme. To se nám zdá docela dlouho. Za expresní příplatek bude ještě dnes. Nadšeně souhlasíme, platíme 900 bathů a vyrážíme na oběd. Zkoušíme oběd v nějaké místní restauraci, jídlo je ještě lepší a levnější než na Khao San. Zdá se, že tento den by nemusel být tak špatný. Vracíme se na ambasádu pro pasy a víza a vyrážíme zpět směr Khao San. Zpátky ale nejdeme autobusem, ale lodí po místních vodních kanálech. Je to žůžo, žádná dopravní zácpa, loďař to kalí co to jde, akorát ta voda vypadá ne příliš vábně. Taková dost nechutná stoka, která i během jízdy nepatrně stříká do lodi. Většina dne je za námi, tak se jdeme alespoň projít směrem ke královskému paláci.

Další den a další vízum. Vyrážíme na Kambodžskou ambasádu, kde neuspějeme. Protože nechceme do Kambodže vstoupit v nejbližším měsíci, nemůžou nám vízum vydat. Máme o něj požádat až ve Vietnamu. Tak alespoň vyrážíme na nádraží a kupujeme si lístky na další den na noční vlak do Ubon Ratchathani, odkud je to už jenom kousek na Laoskou hranici. Couráme se po Bangkoku, navštěvujeme hrám se zlatým Budhou, proplétáme se indickou a čínskou čtvrtí až dorazíme k řece. Zde se neprozřetelně necháme převést na druhou stranu, kde následuje nechutné handrkování o cenu. Je třeba být na ty podvodníky razantní - nakonec jim dáváme více než dát chceme, ale méně než oni požadují a odcházíme. Sice slyšíme za zády nějaké remcání, ale myslím, že musí být více než spokojení. Zpátky se placatíme pěšky přes most a zničeni v podvečer dorážíme na Khao San.

Začíná poslední den v Bangkoku. Ráno odvážíme baťohy do úschovny na nádraží a vyrážíme za památkami - konkrétně do královského paláce. Ten opravdu stojí za návštěvu. Spousta staveb stísněná na malém prostoru, kterému dominuje zlatá stupa a Budhův chrám. Pak už jen rychlý přesun zpět na nádraží, večeře a v 18 hodin vyrážíme směr Ubon Ratchathani. Jedeme druhou třídou, takže máme polstrované sedačky a netísní se tu moc lidí. Každou chvíli probíhají prodavači občerstvení, ale když to jídlo vidím, tak na něj chuť opravdu nemám. Vlak mne pomalu uspává, tak se probouzím až ráno na konečné v Ubon Ratchathani. Odsud se za necelé dvě hodiny autobusem dostaneme na Laoskou hranici do vesnice Chong Mek.

Koh Phangan

Komplex chrámu s ležícím Buddhou Wat Pho. Bangkok. Thajsko. Po dvou měsících se v Bangkoku opět ocitáme. Přijíždíme sem z Kambodže a kolem 23 se dostáváme na Khao San. Turistická sezóna je v plném proudu a máme sakra velký problém sehnat v tuto noční hodiny nějaké ubytování. Nakonec se daří. Nalézáme hotýlek, kde mají ještě volno. Je dost divnej podnik, podle zvuků z ostatních pokojů mám pocit, že bydlíme v nějaký hodinovce, ale takovej je prostě život. Poněvadž nám ještě zbývá jeden týden do odletu do Prahy, rozhodujeme se vydat na ostrov Koh Phangan, kde si chceme užít moře. Thajci jsou na podobné výlety zařízený, stačí zajít do cestovky, koupit si lístek a oni se o vás již postarají. Většinou se jezdí přes noc, takže my máme před sebou ještě celý volný den. Vyrážíme za další Bangkokskou památkou, který je chrám Wat Pho s ohromným ležícím Budhou. Nastává večer a my odjíždíme k moři.

Bydlení na pláži. Ostrov Koh Pha-Ngan. Thajsko. Na Koh Phangan dorážíme bez problému v poledne následujícího dne. Máme celkem štěstí na ubytování - bydlíme v "Cookies" bungalovech, které jsou kousek od vesnice a i kousek od vody a platíme pouze 60 bathů za den za celý bungalov. Takže cena více než příjemná. Co není příjemné, je moře. Tedy, ne že by nebylo příjemné, ale je ho strašně málo. Kam až oko dohlédne je mělčina, vody asi tak po kolena. Tak se necelý týden jen tak povalujeme a relaxujeme. Poté následuje přesun zpátky do Bangkoku.

Zpátky v Bangkoku

Zpátky v Bangkoku a máme před sebou poslední dva dny naší cesty. Vrháme se na nákupy. Blbnu a nechávám si u krejčího šít oblek na míru (no není špatnej, ale po návratu domů nějak přibírám a tak mám problémy se do oblečku nějak vejít). Kupujeme trička a rifle (vše samozřejmě "značkové"). Velice nás nadchne tzv. "Computer plaza" (kousek od Indonéské ambasády), kde je v obrovské hale dostání vše pro počítače. A pak už jenom letiště a cesta domů.

Itinerář cesty

Bangkok [5 dnů] -> Ko Pha-Ngan [7 dnů] -> Bangkok [2 dny]



Fotografie

Související odkazy

Najdete na Asmat.cz

(c) Asmat 2003 - 2014, design by KamData [Privacy]