Etiopie - Cestopisy

Dívám se na krásné malby na stropě etiopského kostela Debre Berhan Selassie v Gonderu. Tento kostel na kraji města je opravdu nádherný. Sám jsem ho několikrát navštívil. Vybavuji si jeho tvar, výzdobu i mnicha, který se o kostel staral. Akorát teď nejsem v Etiopii, ale doma pozoruji obálku nové knihy Vladimíra Plešingera. Lepší motiv si na svou novou knížku snad ani nemohl vybrat.

Průvodce mě najednou zastavuje a ukazuje do dálky. Pohledem těkám po pláni a najednou ho vidím. Před mnou běží etiopský vlk. Jedno z nejvzácnějších zvířat na této planetě. Přežívá ho posledních několik stovek kusů, z nichž polovina žije v národním parku „Bale Mountains“.

Modlitby probíhaly celou noc. Postupně se začíná rozednívat. Okamžik, na který čekají všichni shromáždění věřící. Jakmile se objeví slunce, nastává vrchol oslav. Lidé se začnou polévat vodu, čímž si připomínají pokřtění Krista. Této události je svátek Timkat zasvěcen.

Čáp Marabou je jedním z největších létajících ptáků na světě. Větší samci dorůstají až do výšky 1.5 m při váze 9 kg; s rozpětím křídel až 2.9 m. Samičky čápa Marabou jsou obvykle menší. Jsou to mrchožrouti a tak je jejich potravou skoro vše, co je v divočině k dispozici v živé či mrtvé podobě.

Kmen Mursi je jeden z nejznámějších kmenů žijících v povodí řeky Omo. To hned z několika důvodů. Muži jsou jedni z nejobávanějších válečníků a ženy se zdobí mohutnými talířky, které si vkládají do spodního rtu.

Kmen Karo se svými 400 lidmi patří mezi nejmenší etnika, které žijí v povodí řeky Omo. U něj to s tou řekou platí doslova - žijí přímo na břehu řeky Omo, vyrábějí dřevené kánoe, ve kterých po řece bravurně jezdí.

Ženy z kmene Hamar jsou vyhlášenými kráskami. Každý v Etiopii je zná a všichni o nich mluví. Tento kmen žije na dolním toku řeky Omo. Historicky etnikum Hamarů vzniklo míšením lidí z různých kmenů, kteří v minulosti do této oblasti přišli.

Při cestě k řece Omo jsou kmeny Banna a Tsamai první, které návštěvník spatří. Jejich potkáním člověk pochopí, že se dostal do té pravé "černé" Afriky. Mezi kmeny žijící stále tím tradičním životem, jako před mnoha stoletími.

Etiopie je země mnoha překvapení. Jedno z mnoha přichystala v povodí řeky Omo. Řeka pramení na hoře Mount Amhara kousek od Addis Abeby až a svou pouť končí ve svém ústí do jezera Turkana na Etiopsko-Keňských hranicích. Během své cesty prochází hlubokými údolími a nehostinnou krajinou, kde je občas pár stezek od dobytka. Jinak nic. Žádné silnice, komunikace, žádný rozvoj. Opuštěná krajina.

Malá vesnice v Etiopských horách. Takových tu jsou desítky. Kulaté kamenné domy, prašné cesty a klidně ospalý život místních lidí. Přesto se Lalibela v něčem liší. Nachází se zde "osmý div světa", kterým jsou křesťanské kostely z 13. století vytesané přímo v okolních skalách. Stavby, které jsou zařazeny na seznam Světového dědictví Unesco. Památky, které přitahují turisty z celého světa. Díky své unikátnosti by jich mohli přitáhnout zástupy. To by ovšem musely být jinde než v Etiopii, která není typickou africkou turistickou destinací.