Asmat.cz » Cestopisy » Etiopie » Oslavy Timkatu v Lalibele - Etiopie

Oslavy Timkatu v Lalibele - Etiopie

Modlitby probíhaly celou noc. Postupně se začíná rozednívat. Okamžik, na který čekají všichni shromáždění věřící. Jakmile se objeví slunce, nastává vrchol oslav. Lidé se začnou polévat vodu, čímž si připomínají pokřtění Krista. Této události je svátek Timkat zasvěcen.

Dlouhá cesta

Procesí během Timkatu. Lalibela. Sever,  Etiopie. Cesta přede mnou je dlouhá. Vede naprostou pustinou. Okolí je vyschlé a kamenité. Občas míjím malé vesničky, kde místní lidé žijí v hliněných chatrčích. Sem tam vidím nějaké kamenité pole. Jak se na tom dá něco vypěstovat? Cesta postupně stoupá do hor, čímž se stává těžší a těžší. Navíc je přes den nesnesitelné horko. Jak zde mohou vůbec žít lidé? Málo úrodná pole, sucho a horko. Se vzrůstající výškou teplota neklesá. Snad právě naopak. Slunce přes den pálí víc a víc. V noci je zase oproti tomu chladněji. Ale nesmím se vzdát. Na konci cesty mě čeká Lalibela. Svaté místo Etiopských křesťanů. Místo, o kterém všichni v Etiopii mluví s respektem a láskou. Musím co nejvíce spěchat, abych do Lalibely přišel včas. Po celé zemi se bude konat slavnost Timkat, během něhož si místní křesťané připomínají pokřtění Krista Janem Křtitelem v řece Jordán. Svátek, který má v Etiopii dlouhou tradici a výsadní postavení. Slavit se bude po celé zemi, ale v Lalibele, díky jejímu náboženskému významu, budou oslavy určitě zajímavější. Jak se cesta pomalu blíží k Lalibele, začínám potkávat více a více místních. Scházejí z okolních hor, vesniček či chatrčí na samotách a jdou mým směrem. Ne všichni se chystají až do Lalibely, občas jdou do svých vesnických kostelíků, kde budou Timkat také slavit. Postupně se z poutníků stává malý průvod. V něm jsou k vidění všechny místní generace – od malých dětí, přes lidi ve středním věku až po starce. Většina dospělých si nese deštníky, které je chrání před vše spalujícím sluncem. Snad všichni muži jsou vybaveni dřevěnými holemi, kterými si pomáhají při chůzi. Je zajímavé, jak jsou všichni zabalení do bílé látky přehozené přes normální oblečení. Ženy ji občas mají i na hlavě, kde si z látky vytváří jednoduchý šátek. Naproti tomu muži mají z pruhu stejné látky na hlavě stočenou jednoduchou čepici.

Oslavy Timkatu v Lalibele

Procesí během Timkatu. Lalibela. Sever,  Etiopie. Poutníci se různě k průvodu přidávají či odcházejí do bližších kostelů, jen já zůstávám až do konce. Konečně se cesta stáčí a končí na malém náměstíčku mezi domy. Jsem v Lalibele. Během svátků je ale atmosféra v Lalibele úplně jiná než po zbytek roku. Mezi prastarými skalními kostely není ani trochu klidu, ba právě naopak. Každé místo je zaplněno poutníky, kteří se chtějí oslav zúčastnit.

Procesí během Timkatu. Lalibela. Sever,  Etiopie. Oslavy svátku Timkat sice začínají 19. ledna, ale první přípravy se dějí již odpoledne předchozího dne. Svátek se slaví po tři dny, ale ceremonie rozhodně neprobíhají v kuse. Ke kostelům se scházejí poutníci a mniši. Mniši jsou oblečeni v bílém a jejich oděv je doplněn barevným pruhem. Ti s červeným pruhem mohou v budoucnu dosáhnout nejvyšších postavení v církvi. Všichni mají dřevěné hole (nazývané mequamia) a kovová chřestítka (nazývané sistrum). Někteří také přináší ke kostelům velké bubny. Samozřejmě se svátku účastní i vysocí církevní hodnostáři z Lalibely, kteří průběh oslav organizují. Začátek oslav působí zdánlivě chaoticky. V některých kostelech probíhají modlitby, jinde mniši bubnují a tancují. Všude jsou davy věřících. Události začnou mít spád ve chvíli, kdy vysoce představení kněží začnou vynášet z kostelů symboly tabotu. Podle pověsti má totiž Etiopská ortodoxní církev v držení pravé Mojžíšovy desky s desaterem (tzv. tabot). Ten je v každém kostele symbolizován kamennou či dřevěnou deskou, která je uchovávána v bohatě zdobené schránce připomínající náš oltář. Tento symbol je považován za důležitou a svatou náboženskou relikvii. Takže vyjmutí symbolů tabotu ze schránek je jeden z prvních důležitých momentů slavnosti. Začne se formovat procesí, které postupně obejde všechny kostely, vynese tyto symboly a projde s nimi mezi poutníky. Každý symbol tabotu je nesen na hlavě mnicha a před pohledy věřících ho chrání bohatě vyšívané brokátové látky. Tabot smí spatřit pouze vysoce postavení kněží a nikdo jiný. To ale věřícím nevadí. Všichni se chtějí dostat co nejblíže k mnichům, kteří symboly tabotu ponesou. Procesí, kde jdou v čele samí vysoce postavení kněží, postupně prochází mezi kostely v Lalibele. Nastává neskutečná tlačenice, kdy se procesí musí prodírat úzkými uličkami, které jsou v tuto chvíli plné poutníků. Poutníci i mniši bubnují, troubí na trumpety a chřestí svými chřestítky sistrum. Když procesí obejde všechny kostely, tak následně opouští vesnici a odnáší symboly tabotu do bílého stanu, který je postaven za vesnicí. Místo pro stan je vybráno tak, aby byl poblíž nějaký vodní zdroj, který bude potřeba příští den ráno. Zde musí být symboly tabotu uloženy přes noc. Je to jediný okamžik, kdy taboty nejsou přes noc v kostele. Stan je obklopen mnoha poutníky, kteří zde na zemi tráví noc. Chtějí být co nejblíže těmto svatým relikviím. V podvečer se sem scházejí i kněží a celou noc zde probíhají modlitby a liturgické zpěvy. Těch se aktivně účastní i věřící. Modlitby vrcholí za úsvitu, kdy se objevují první paprsky slunce. Kněží vychází vycházejí ze stanu a jdou pomalu k vodnímu jezírku. Vysvěcují ho a začínají kropit věřící. Ty již na nic nečekají a sami k jezírku jdou a polévají se touto vysvěcenou vodou. Tím si připomínají a oslavují pokřtění Krista, čemuž je tento svátek zasvěcen. Jedná se další důležitý moment této slavnosti.

Procesí během Timkatu. Lalibela. Sever,  Etiopie. Následně se začne formovat procesí, které symboly tabotu ponese zpět do kostelů. Procesí se chystá celé dopoledne a je mu věnovaná náležitá pozornost. Z kostelů jsou přineseny svaté obrazy, které budou neseny v čele procesí. Za nimi půjde mladý mnich s hořícím kadidlem a několik mnichů, kteří ponesou mohutné kříže. Pak následuje místo pro nejvyšší kněze a kněze nesoucí symboly tabotu. Nad jejich hlavami se zase objevují nádherné deštníky. Průvod procesí uzavírá mnoho mnichů. U stanu, kde symboly tabotu strávili celou noc, se procesí formuje více než hodinu. Vypadá to, jako by mu byla věnována větší pozornost než procesí, které sem symboly tabotu přineslo předchozí den. Kolem pobíhají ve fialových uniformách strážci kostelů, kteří odhánějí všechny zvědavce pletoucí ze před čelem procesí. Celé dění z povzdálí sleduje několik ozbrojených policistů. Konečně nastala chvíle, kdy má procesí vyrazit. Vybraný mnich začíná bubnovat a další zpívat. Zpěv je veden veden v liturgickém jazyce giiz, které se používá již jen v církvi. Před nimi se formují dvě řady tančících mnichů, kteří se ke zpěvu také přidávají. Všichni ostatní včetně poutníků, kteří procesí sledují, chřestí a tleskají. Tanec trvá skoro deset minut. Když skončí, tak se procesí konečně dává do pohybu. Ujde přibližně 500 metrů a vše se opakuje. Vysocí kněží pozorují přípravy zpěváka a bubeníka. Vybírají se mniši, kteří budou tančit. Opět následuje desetiminutový tanec. Poté se procesí může opět dát do pohybu. Tento rituál se pravidelně opakuje. Cesta zpět ke kostelům je dlouhá několik kilometrů a procesí trvá většinu dne, než uloží symboly tabotu na své místo. Jak se procesí blíží k vesnici, tak přibývá poutníků a místních lidí, kteří s procesím jdou či ho jen pozorují a tleskají či chřestí. Současně s hlavním procesím jdou separátně i děti v mnišských úborech, které jsou také vybaveny bubny. Na ně permanentně bubnují, zpívají a tancují. Vytvářejí vlastní procesí stranou toho oficielního. Zde jsou k vidění i dívky. V oficiálním procesí jsou jenom muži, tam žádná žena není. V okamžiku, kdy jsou symboly tabotu uloženy zpět do kostelů, slavnost končí.

Etiopie patří mezi státy s nejstarší křesťanskou tradicí. První zmínky o křesťanství jsou zde datovány do 4. století. Dnes se v Etiopii přibližně 45% obyvatel hlásí k Etiopské ortodoxní církvi. Místní církev je na ostatních křesťanských proudech nezávislá a volí si svého nejvyššího představeného – metropolitu (od roku 1959 patriarchu) ze svých řad. Vyznává učení, že lidská přirozenost Ježíše Krista zanikla v jeho božské přirozenosti (monofyzitismus). To je zásadní rozdíl oproti římsko-katolické církvi. V průběhu staletí se do Etiopské ortodoxní církve připletly vlivy judaismu, animismu a tak církev získala značně svébytný ráz. Svátek Timkat (nazývaný též Epiphany), který se slaví 19. ledna, není jediný náboženský svátek, který se v Etiopii slaví. Jmenujme ještě alespoň Nový Rok (11. září), Meskel (27. září), Vánoce (7. ledna) či Velikonoce (nazývané též Fasika – 27. dubna).



Fotografie

Související odkazy

Najdete na Asmat.cz

(c) Asmat 2003 - 2014, design by KamData [Privacy]