Do města přijíždějí další a další povozy s vesničany a zbožím. Město už je příchozích vesničanů plné a povozy stojí na jeho okraji, aby se dalo ulicemi vůbec projít. Všichni spěchají, aby nepropásli poledne, kdy dnešní trh kulminuje. Nejlepší šance uzavřít obchody a nakoupit potřebné věci. Událost, která se koná jen jednou za týden.
Tak jako se u nás chodí nakupovat do obchodu, tak se v Africe (a vlastně většině rozvojových zemí) chodí nakupovat na trh. Ne že by zde nebyli žádné obchody. Ty zde jsou, ale většinou jen ve větších městech. Lidé, kteří žijí na vesnici, jsou odkázáni na to co si sami vyrobí a vypěstují a na to, co nakoupí právě na trzích. A nebo smění či prodají a za získané peníze zase nakoupí. Trh je pro ně vlastně takovým obchoďákem. Navíc i společenskou událostí, na kterou je potřeba se řádně připravit. Slavnostním oblečením počínaje a balením zboží konče.
S trhy se potkáváme po celé Africe. Někde jsou již méně autentické, jinde jimi místní lidé stále naprosto žijí. Za zmínku rozhodně stojí největší krytá tržnice Východní Afriky Merkato v Etiopské Addis Abebě, v Západní Africe jsou vyhlášené trhy ve městě Gorom-Gorom v Burkině Faso. Ale zajímavé trhy se dají potkat kdekoli. To jsme zažil i já při cestě po západoafrické zemi Mali.
Při návštěvě města Gao jsem se od místních dozvěděl, že pár desítek kilometrů za městem u vesnice Djébok se každý týden koná trh s dobytkem, kam se sjíždějí obchodníci a vesničané z celého okolí. Událost, kterou jsme si nemohl nechat ujít. V příslušný den jsem autem opustil město a vydal se směrem Djébok. Oblast leží již na okraji pouště a tak cesta vedla více pískem než po nějaké cestě. Dodnes nechápu, jak řidič věděl kam má jet. Ale nakonec jsem po dvou hodinách dorazil do vesnice, kde již byl trh v plném proudu. Prostranství okolo celé vesnice bylo obleženo lidmi. Všude postávali velbloudi, kteří prodeji rozhodně dominovali. Mezi nimi se proplétali hloučky Tuaregů, kteří si zvířata prohlíželi a občas smlouvali. Na první pohled zde čekala spousta zvířat, ale nezdálo se mi, že by příliš často měnili majitele. Obchodu se zvířaty se věnovali výhradně muži. V jednom místě byla plotem ohraničená rozlehlá plocha, kde se prodávali ovce a kozy. Zde byl frmol. Mečení zvířat, křik mužů a přetahování o zvířata během smlouvání vytvářelo hektickou atmosféru. Zde jsem o ochodu, který byl v plném proudu, již nepochyboval. V další části jsem nalezl sekci, kde se prodávali oslové. Každý si zde mohl přijít na své. Uvnitř vesnice bylo tržiště, kde se prodávali spotřební věci. Zde byli již k vidění jak ženy tak i muži. Největší zájem byl o sůl, prodávali se zde solné desky dovezené až z dalekých solných dolů v Taoudenni, o sypaný čaj a cukr. Minimum věcí, které Turaegové potřebují k životu. K vidění byly ale i krásná dřevěná malovaná sedla na velbloudy a spousta jiných užitečných věcí. Jak běžel čas, obchod slábl a naopak se začali tvořit malé karavany, se kterými Tuaregové odjížděli do svých vesnic. Děti vysadili na velbloudy, které sami vedli či se staraly o pobíhající stáda dobytka. Ti movitější či z města Gao oblehli staré jeepy a také pomalu odjížděli.
Úplně jinou atmosféru má městský trh v Djenné ve středním Mali. Město samo o sobě je velmi zajímavé. Leží na malém ostrově na řece Bani a jeho dominantou je největší hliněná stavba světa - Velká mešita. Současná stavba byla postavena sice v roce 1907, ale mělo by se jedna o kopii Velké mešity postavené již v roce 1280 králem Koi Konboro poté co přijal islám. Mešita stojí na okraji velkého náměstí, kde se koná pravidelný pondělní trh. Sem se dostávám kolem desáté hodiny. Přípravy na trh jsou již v plném proudu. Muži pomáhají stavět stánky, ženy si chystají zboží. Některé již zasedly na zem v bočních ulicích, kde si na dekách rozložili své zboží. Trh ještě zdaleka nezačal, ale už je zde celkem mumraj. Na okraji stojí velký náklaďák, který je plný manga. Tedy spíš byl. Ovoce je již vysypáno na zemi, ženy si ho dávají do ošatek, které nosí na hlavách a odcházejí ho nabízet lidem. Řidič mi vysvětluje, že jeli celou noc z malé vesnice u města Sikasso na jihu Mali, aby zde ovoce prodali. Takový má tento trh věhlas. Jdu se projít do bočních ulic a vyčkat poledne, kdy trh kulminuje. Ulicemi se ženou povozy tažené koňmi nebo osli a přivážejí další a další vesničany. Nemine minuta, abych neviděl jeden povoz přijíždět. V jednu chvíli jich je celá kolona. Někde sedí jen pár lidí, jinde se veze více rodin. A také samozřejmě zboží. Vozy jsou naloženy různými pytli, za boky visí přivázané slepice. Každé místo je využito. Docházím až k okraji města, kudy vozy jezdí. Tudy se trousí i spousty prodavačů pěšky z blízkého okolí. Vzpřímeně kráčící ženy nesou na hlavách ošatky a koše se zbožím a mizí v uličkách města. Obracím se a jdu za nimi. V jedné boční ulici míjím malý trh s dobytkem, kde se prodávají kozy a ovce. To je doména mužů. Jinak se zde obchodu věnují spíše ženy. Je poledne a tak se vracím na centrální náměstí. Dav lidí řádně zhoustnul. Bočními ulicemi nejde skoro projít, kolik je zde nakupujících a prodavačů. Zde můžete nakoupit snad vše, co pro život v Mali potřebujete. Velké dýně používané jako tradiční nádobí, ale i nádobí moderní, ovoce, zeleninu, koření, ale i různé lektvary a fetiše pro domorodé šamany, oblečení, ale i rádio, sešity a tužky, obilniny, no mohl bych pokračovat dlouho. Trh v Djenné je opravdu pestrý.
V Mali jsem viděl ještě mnoho trhů, ale rád bych se zastavil už jen u jednoho. Tím byl městský trh v Ségou. Může se zdát, že je velmi podobný tomu v Djenné. Na první pohled to je pravda. Oba dva se konají ve městě a všude se nabízí spousta podobného zboží. Tím ale podobnost končí. Atmosféra v Ségou je úplně jiná. Není zde žádné centrální náměstí, kde se trhovci snaží shromáždit. Všichni jsou rozprostřeni v uličkách okolo přístavu. Není zde taková hustota lidí, o to větší je plocha, kterou trh zabírá. A hlavně, trh začíná na nábřeží řeky Niger. Stačí se sem postavit a pozorovat přijíždějící lodě, kterými se sjíždějí vesničané. Na rozdíl od Djenné na trhu uvidíte minimum povozů. Život se zde točí kolem řeky. Atmosféra na nábřeží, kde lodě parkují a kudy prochází většina lidí a zboží, je neopakovatelná.
Taková běžná věc jako nakupování. Napadlo by Vás ji pozorovat? V Africe to má něco do sebe.
Vesnice Djébok leží na východě Mali u města Gao na okraji pouště Sahara, kde většina obyvatel patří mezi Tuaregy. Naproti tomu města Djenné a Ségou leží ve střední oblasti Mali s odlišným etnickým složením než je východ země.
