Asmat.cz » Cestopisy » Niger » Rozpálený Niger, aneb krátké představení země

Rozpálený Niger, aneb krátké představení země

Nomád se svým velbloudem. Ten je zde nejrošířenějším dopravním prostředkem. Poušť Sahara. Niger. Niger, klasická země Subsaharské Afriky. Najdeme ji v Západní Africe v pásu mezi Saharou a tropy Guinejského zálivu. Mnoho lidí si jí plete s Nigérií, s kterou sousedí. Země jsou přitom naprosto odlišné. Nigérie, nejlidnatější země Afriky, je bohatá na nerostné suroviny, přelidněná, nebezpečná a s tropickým podnebím. Naprosto tomu Niger patří mezi nejchudší země regionu, většinu plochy země pokrývá nehostinná Sahara, hustota obyvatel je velmi malá. Zemi často sužují hladomory díky tvrdému podnebí a minimálním srážkám. Přesto zde žijí usměvaví lidé a země má zajímavou a dlouho historii. Vždyť se zde kdysi proháněli dinosauři a později zde lidé lovili zvířata, která dnes žijí již jen na pláních Východní Afriky.

Hlavní město Niamey nepatří mezi taháky Nigeru. Moderní stavby se střídají s koloniální architekturou či plechovými příbytky místních obyvatel. Centrum města okupuje tradiční trh, který je hlavním nákupním místem. Městem protéká řeka Niger, která dala celé zemi jméno a je významným veletokem Západní Afriky. Vydáme-li mimo hlavní město, obklopuje nás zelená savana. Jsme na konci tropického pásu a Saharská výheň je zatím daleko. Zajímavá zastávka nás čeká u vesnice Kouré. Zde jsou volně k vidění poslední žirafy ze Západní Afriky. Dříve jich v Západní Africe žilo hodně, ale postupné rozšiřování Sahary a osídlení lidí způsobilo úbytek žiraf. Až do současného stavu, kdy jsou pravidelně k vidění v podstatě jen zde. Odhadem zde žije pouze několik desítek kusů (jeden odhad mluví dokonce o pouhých 40 kusech). Nežijí v nějaké rezervaci, ale naprosto volně v okolní buši. Místní vesničané je dnes již neloví, ale naopak je chrání, proto nejsou zvířata plachá a lze se k nim blízko přiblížit.

Budeme-li putovat dále, dostaneme se do města Zinder, které leží u hranice s Nigérií. Sultánské město se zajímavou architekturou - stará čtvrť, tradiční hliněné domy, trhy.

Velká mešita "Grand Mosquée" ve městě Agadez. Niger. Pravý Niger ale poznáme, když se začneme přemisťovat na sever k městu Agadéz. Hojnost zelené vegetace pomalu mizí a zvyšuje se teplota. Čtyřicet stupňů ve stínu není vyjímkou, ale spíše normální denní teplotou. Je štěstí, že vlhko, které je běžné v tropickém pásu, zde není a tak je ze panuje pouze "suché" vedro. Vegetace nezmizí úplně, malé trsy trávy či občasný strom jsou často k vidění i přímo na Sahaře. I zde jsou občas srážky, kdy krajina se rychle zazelená, než jí zase slunce stačí vysušit a vegetaci spálit. Agadéz je příkladem Sahelského města. Hliněné domy uplácené z vepřovic (nepálených cihel vyráběných z bláta). Mešita, která je dominantou starého města, je také hliněná a je krásným příkladem místní architektury. Vedle stojí sultánský palác, také hliněný. Sultán zde stále žije a v omezené míře se podílí na správě Agadézu a okolí. Je možné k němu zajít i na audienci a požádat o slyšení.

V blízkosti města v nehostinné poušti se nachází jeden z několika dinosauřích hřbitovů. Ano, čtete správně, zde na Sahaře jsou k vidění zkameněliny kostí dinosaurů, podle informací místních průvodců se jedná hlavně o brontosaury žijící zde přibližně před 150 milióny let. K vidění jsou i zkameněliny krokodýlů či starých stromů. Zajímavostí je, že vítr a déšť kosti každý rok během letní deštné sezóny zcela zasype a archeologové je před zimou vždy znovu vyhrabávají. V zimě je totiž Nigeru oblíbeným cílem turistů a tak je potřeba mít exponáty nachystané.

Podobná zajímavost je u vesnice Dabous, kde jsou prehistorické skalní malby. Vyobrazené jsou zde žirafy a další zvířata, která zde v dnešní době již nežijí. Kresby žiraf, které jsou impozantní a dosahují výšky 4 metrů, jsou datování do roku 6000 před naším letopočtem. Dabous není jediným místem, kde jsou podobné kresby k vidění. Na Sahaře je podobných míst relativně mnoho. Vždy se ale jedná o skalní místa, která jsou nepatrně vyvýšena nad terénem a z dálky dobře viditelná.

Poušť Sahara. Niger. Návštěva vlastní Sahary je asi tím největším zážitkem, který můžete v Nigeru zažít. Zažité představy o Sahaře jako o místě, kde je jen písek a není život, vezmou za své. Sahara je velmi rozmanitá. Skály, pohoří, občasná vegetace a mezi tím lidé. Buď stálí obyvatelé v oázách, kde pomocí zavlažovacích systémů pěstují vše potřebné včetně ovoce, či kočovníci, kteří se svými stády dobytka putují Saharou z místa na místo. Nejdůležitější jsou pastviny pro dobytek. Ano, i zde na Sahaře se dá dobytek pást. Nomádi oblast perfektně znají a vědí, kde a kdy musí být. Jsou místa, kde je spodní voda a zeleň pro zvířata a samozřejmě i lidi a i zde občas zaprší a zazelenají se nové pastviny. Krajina se velmi mění. Od již zmiňovaných skalnatých hor v pohoří Air, přes vyprahlé pláně až po písečné duny, které se táhnou do vzdáleností dnů jízdy autem. Etnicky je Sahara také pestrá. Žijí zde dvě velké skupiny obyvatel - Tuaregové, kteří mají blíže k Arabům ze Severní Afriky a pak nomádi z etnika Bororo (někdy nazývaní též Wodaabé), kteří sem migrovali před stoletími z oblasti horního Nilu a mají blíže ke klasickým černochům. S ohledem na kočovný styl života žijí místní lidé osamoceně a nezávisle na okolních obyvatelích. Nemají ani mnoho příležitostí se potkávat, navštěvovat či si vyměňovat informace. Z toho důvodu a vznikla a stále se koná v Nigeru ohromná slavnost, kam se každý rok kočovníci sjíždějí, kde se potkávají se svými známými, vyměňují si novinky a obecně společensky žijí. Několik dní, než se zase se svými stády vydají zpět do pouště. Slavnost se jmenuje Cure Salée a v dnešní době ji dominují Tuaregové. Na slavnosti se tančí, zpívá, závodí na velbloudech. Také se domlouvají svatby či se přímo organizují. Současně i kočovní lidé Bororo si pořádají slavnost nazývanou Gerewol, kde se muži malují a zkrášlují (mluví se o soutěži mužské krásy), aby následně tančili. Tanec je pro místní muže velmi důležitý a pečlivě se na něj připravují. Samotný tanec má velmi monotóní a uhrančivý rytmus, během něhož se někteří tanečníci dostávají do transu, kdy se přestávají zcela ovládat. Během tance jsou tanečníci bedlivě pozorování hlavně mladými dívkami, které si z nich vybírají své manžele.



Fotografie

Související odkazy

Najdete na Asmat.cz

(c) Asmat 2003 - 2024, design by KamData [Privacy]