Asmat.cz » Cestopisy » Vietnam » Vietnam (1999)

Vietnam (1999)

Na hranici v Lao Cai

Ulice v Hanoi. Vietnam. Stojíme na kraji mostu, který zde tvoří hranici s Čínou a čekáme, až bude otevřen a budeme moci slavnostně vstoupit. Na Vietnam jsme docela zvědavi. Socialismus s tržní ekonomikou, tak to tu ještě nebylo. Podle vízových formalit si ale myslíme, že to s tou otevřeností asi nebude tak žhavé. Při žádosti o vízum musíte vyplnit, kdy chcete přijet a jakým hraničním přechodem a také kdy chcete odjet a přesně kudy. Ty časové okamžiky se dají ještě pochopit, de facto vyznačují platnost víza. Ale ty hraniční přechody, které musíte dodržet? To je typická byrokracie. My ale máme naštěstí vše v pořádku, takže jsme slavnostně po zaplacení poplatku ve výši 2 USD (komupak šel asi do kapsy? do dnes nevěřím, že to byl oficiální poplatek) a důkladné prohlídce baťohů vpuštěni do onoho socialistického ráje.

Pomalu procházíme hraniční vesnicí Lao Cai a rozhodujeme se, zda pojedeme rovnou do Hanoie nebo zda se zdržíme v okolních vesnicích s horskými kmeny. Nakonec s ohledem na čas zvolíme odjezd rovnou do Hanoie. Dorážíme na nádraží a spekulujeme, zda jet vlakem hned a dojet do Hanoie večer a nebo počkat a jet nočním vlakem. Volíme druhou možnost a netušíme, že to byla chyba. Žijeme v plané naději, že si zakoupíme lehátko a ve vlaku si příjemně zdřímneme. Totiž lístky na vlak se prodávají pouze dvě hodiny před odjezdem. Alespoň nám se nedaří koupit lístky v předstihu. Máme před sebou celý den, tak se poflakujeme po vesnici a snažíme se trochu rozkoukat. Konečně se blíží odpoledne a s ním i otevření pokladny. Vybíhám k okénku a snažím se vysvětlit, že chci dva lístky na teď na lehátko do Hanoie. Paní pokladní ale kroutí hlavou, že ne. V první chvíli nechápu, zda mi nerozumí, nebo zda nejsou (tomu nejsem schopen uvěřit, ale je to tak). Takže mi nezbývá než koupit normální druhou třídu a doufat, že těch 12 hodin nějak přežijeme. Jako cizinec dostávám speciální lístky za 3 vyšší cenu než je normální. Je vidět, že budování socialismu něco stojí a musí se ho zúčastnit každý - ať Vietnamec či cizinec.

Ve vlaku si vybíráme jednu z mnoha "pohodlných" dřevěných lavic a usedáme. Po chvíli mne bolí zadek a to asi pojedeme 12 hodin - tak to bude žúžo. Zatím vlak nevypadá moc plně, ale nevěřím tomu, že to tak zůstane. A už je to tady. Najednou je vagón úplně plný a vlak se dává do pohybu. Pomalu se šine temnoocí krajinou mezi horami jak nějaký svítící had. Ve vlaku je stále živo. Permanentně pendlující lidé a také spousta prodavačů všeho možného - od jídla a pití přes různé knížky a elektronické hry až po takové služby, jak je zapůjčení bambusové vodní dýmky na vykouření cigarety. Jsem fascinován, kde všude může cestovat člověk. Pozoruji ženu, která prochází vagónem a pozorně si prohlíží prostor okolo nohou cestujících. Najednou zahlédne dostatečně volné místo pod sedačkou, kam bravurně hodí nějakou látku. Ani ne během minuty si na látku lehne a i pod sedačkou celá zmizí, jen hlava jí kouká ven a spokojeně usne. Než se stačím rozkoukat, mám jednu takovouto hlavu přímo před svýma nohama. Tak z toho jsem fakt hotovej.

Hanoi

Chrám Literatury v Hanoi. Vietnam. K ránu zničeně dojíždíme do Hanoie. Rychle vyhledáváme hotel a uleháváme. Bydlíme ve staré čtvrti, která má docela hezký ráz. Úzké uličky plné života a obchodů. Co ulice - to obchody s určitým sortimentem. Míjíme ulici "plechů", "látek", "dřeva" a já nevím co ještě. Jinak je Hanoi docela nezajímavé město plné kasáren a vojáků. Celé vypadá tak konzervativně, neživě až je to zvláštní. Ale přece tam je jedna památka, která stojí za návštěvu. Mausoleum Ho Chi Minha, alias strýčka Ho, jak ho Vietnamci lidově nazývají. Nachází se relativně v centru v oblasti kasáren. Mausoleum je otevřeno jenom třikrát týdně na několik hodin dopoledne. Rozhodujeme se provést návštěvu, ale jsme dost zaskočeni. Neskutečně dlouhá (minimálně dva kilometry) fronta místních lidí, kteří se jdou poklonit svému hrdinovi. Šílená bezpečnostní opatření. Jsem ochoten frontu vystát, těch několik hodin na přímém slunci mě přece nezabije. Když to vydrží Vietnamec, tak já taky. Honza ale rezolutně odmítá, celkem rozumě argumentuje, že to za to nestojí a nakonec prohlásí, že on na žádného "komanče vejrat nepude". Má asi pravdu, tak to balíme a couráme ulicemi s francouzskou koloniální architekturou, navštěvujeme pěkný chrám Literatury zasvěcený Konfuciovi. Legračně v Hanoi působí místní muži, kteří s oblibou nosí na hlavách zelené vojenské helmy armády VietCong (alias VC jak jsou nazýváni v jižní části Vietnamu, kde už mimochodem tyto helmičky nespatříte).

Zátoka Halong Bay

Halong Bay. Vietnam. Jsme překvapeni, jak vyhledávanou turistickou destinací se Vietnam stal a na jaké úrovni jsou zde turistické služby. Připadám si, jak někde v Thajsku - přece jenom ekonomika zde začíná být uvolněná. Vietnam má tu nevýhodu, že během války s Američany přišly o spoustu architektonických památek. Ale co jim zůstalo, je příroda. A jeden z přírodních divů je zátoka Halong Bay se spoustou vápencových útvarů. Vyrážíme tam na několika denní výlet. Pomalu projíždíme zátokou, pozorujme vápencové útvary, koupeme se a naším cílem je ostrov Cat Ba. Další den jdeme na 15 kilometrový přechod. 15 kilometrů - to je jak nic, si říkám. Jsem pěkně překvapen - všechno je strašně vlhký a kluzký, mám co dělat, abych sebou nešvihnul. A to ještě přecházíme asi pět hřebenů, takže se fakt těším zpět do hotýlku.

Města středního Vietnamu

Přejíždíme do středního Vietnamu do bývalého královského města Hue. Jsem dost zklamán - po odstřelování Američany zde z bývalého královského města de facto nic nezůstalo. Dojem trochu zlepšují královské hrobky, které jsou roztroušeny po okolí.

My Son. Vietnam. Další zastávkou je klidné městečko Hoi An, které je vyhlášeno výrobou látek a následným šitím oblečení. A také je kus odsud My Sin, což jsou zbytky chrámů Chamské říše. To je opravdu pěkný. V horské kotlině ze všech stran sevřeny kopci se nacházejí zbytky po jedné z tajemných říší Chamů, původně prý mořských pirátů. Na zbytcích chrámů je znát hinduistický vliv, vždyť chrámy by měly být ze stejné doby jako sousední Angkor v Kambodže - obě říše spolu dokonce vedli několik válek.

Dáváme si jeden volný den a trávíme ho na pláži v Nha Trang. Co k tomu naspat? Prostě pohoda u vody :-)))

Ještě než dorazíme do Ho Chi Minhova města (alias Saigonu), zastavujeme se v Dalatu, což je město v horách, které díky své poloze má evropské klima. A všude okolo jsou borové lesy, které zde vysázeli Francouzi za své koloniální éry. Dokonce je zde i model Eifellovky.

Saigon

Cu Chi tunely. Zde se ukrývali vojáci severního Vietnamu během vietnamské války. Vietnam. Konečně Saigon. A opravdu velkoměsto. Naprostý rozdíl s Hanoi. Míjíme komerční zóny s mrakodrapy, velkoplošné reklamy na cizí zboží, vidíme zastoupení cizích společností. Dvacetiletá přítomnost Američanů se prostě nezapře. Samotné město ale jinak žádné památky nenabízí. Navštěvujeme různé trhy, couráme se ulicemi, nakukujeme do paláce Reunification, kde sídlila jihovietnamská vláda. Silně na nás působí návštěva Muzea války. To co tam vidíme je opravdu šílený. A to ani není síla expozice snížena celkovou ideologickou linií. Ze Saigonu podnikáme dva výlety. Jeden z nich je návštěva tunelů u vesnice Cu Chi. Naprosto mrňavé tunely, které využívali vojáci VC během války s Francouzi a následně i Američany. Je to naprosto šílený. Dělá mi problém ve zvětšeném tunelu vydržet minutu. Nedokážu si představit, že bych tam měl vydržet nějaký delší čas. Kromě návštěvy tunelů vidíme expozici různých pastí, které vojáci VC používali. Jedna je horší než druhá. Náš průvodce se v popisu pastí evidentně vyžívá. Začínám mít neblahý pocit, že je snad jejich autorem. Tato expozice je důkazem toho, že Američani nemohli válku nikdy vyhrát. V tomto partyzánském způsobu boje neměli nejmenší šanci.

Mekong delta

Život na vodě v Mekong deltě. Vietnam. Jako poslední výlet volíme návštěvu delty Mekong. Jedná se o nejúrodnější a také více obydlenou oblast Vietnamu. Za to také Vietnam vděčí Američanům. Původně celou oblast delty Mekongu pokrýval primární prales. Ten byl ale výborným útočištěm vojáků VC, tak byl za pomoci defoliantů a napalmu zničen. Celé delta Mekongu byla pro Vietnamce bez práce odlesněna a nyní je celé obdělána rolníky, kteří zde pěstují ryži. Návštěva delty Mekongu opravdu stojí za to. Jedem na tří denní túru s cestovkou Sinh café a nelitujeme. Pořád se vozíme někde na loďkách kanály Mekongu, tu většími, tu menšími. Dostáváme se až na Kambodžskou hranici, přejíždíme tři hlavní ramena Mekongu. Navštěvujeme také plovoucí trh, který zde opravdu funguje ještě pro místní a ne jenom pro turisty (i když to se asi také brzo změní). Je fascinující pozorovat různé "vodní" krámky jako např. pekaře prodávajícího bagety rovnou z lodi, oblíbené je také ovoce a zelenina.

Následuje poslední noc v Saigonu, rozloučení s naší paní domácí v hotýlku, která byla strašně milá a následuje odjezd směrem Kambodža. Ještě zbývá překonat vietnamské byrokraty na hranici a budeme v Kambodži.

Itinerář cesty

Lao Cai [1 den] -> Hanoi [3 dny] -> Cat Ba Island [2 dny] -> Cat Ba Island -> Hanoi [1 den] -> Hue [1 den] -> Hoi An [2 dny] -> Nha Trang [1 den] -> Dalat [1 den] -> Saigon [2 dny] -> Mekong Delta [3 dny] -> Saigon [1 den]



Fotografie

Související odkazy

Najdete na Asmat.cz

(c) Asmat 2003 - 2024, design by KamData [Privacy]