Musím se přiznat, že cestopisy nemám příliš rád. Kdysi jsem je docela četl včetně různých časopisů věnovaných cestovaní, ale od té doby, co jsem začal sám cestovat a viděl relativně dost míst, mě to přestalo bavit. Na spoustu věcí jsem si udělal názor, na spoustu míst jsem se opakovaně vrátil a získal hlubší zkušenosti, než se dá získat při jedné rychlonávštěvě. Proto mě různé povrchní cestopisy fakt hodně nebavili a přestal jsem tento typ literatury, až na malé vyjímky, číst.
O to více jsem byl překvapen cestopisem „Cuba Libre, kdo nezažil, nepochopí, kdo neviděl, neuvěří“ od autorů Petra Horkého a Miroslava Náplavy. Knihu je těžké nějak recenzovat či popsat, při jejím čtení jsem se příjemně pobavil, nejen díky tomu, že jsem na Kubě byl a její čtení mě vracelo o půl roku zpět, kdy jsem podobné zážitky zažíval, ale i tím, jak je kniha napsaná. Je pána lehkým stylem s nadhledem, kde se autoři zaobírají všedními zážitky, které jsou nakonec ty nejúžasnější. Bavil jsem se při pokusech autorů získat od kubánských krasavic informaci, jací jsou kubánští muži a nad tím, jak ženy před odpovědí uhýbali. Historické vsuvky jsou také prima, čtenář se dostane do „reality“ a pochopí, jak to vlastně bylo s Che Guevarou a proč je symbolem Kuby. Povídání o tom, že cestování nemusí být vždy jednoduché, když člověk nemá správný lístek a ochranka vás nepustí si ho koupit. Jaká místa jsou zajímavá v Havaně, v kterém domě bydlet Ernest Hemingway a jaké je potápění na María La Gorda. Nelze vynechat Viňales a cestu na koních a samozřejmě doutníčky. Kdo by je neznál, pravé kubánské doutníky, jejichž tabák se pěstuje v oblasti Viňales. Text je doplněn fotografiemi, což je jen příjemné.
Musím konstatovat, že jsem si příjemně početl a z této knihy mám opravdu radost. Už chápu, proč nedávno vyšel dokonce dotisk. V dnešní době věc skoro nevídaná.
Cestopis vydává nakladatelství JOTA s.r.o.
Hodnocení průvodce:
