Asmat.cz » Cestopisy » Madagaskar » Madagaskar (2003)

Madagaskar (2003)

Rova - královský palác, Antananarivo. Madagaskar. Pomalu se blížíme k Madagaskaru. Z Johannesburgu, odkud letíme, trvá let přibližně 2 hodiny. Posádka boeingu Air Madagascar se snaží, abychom se nenudili. Zatím vypadá vše jak má být. Končí moře a začíná pevnina. Konečně pod námi vidíme Madagaskar - čtvrtý největší ostrov na světě. Na délku má skoro 1600 km a na šířku nějakých 500 km. Prostě ostrov jako hrom. Díky své izolovanosti se zde vyvinula spousta živočišných druhů, které nenajdete nikde jinde na světě. To je taky náš hlavní cíl - návštěva národních parků. Z letadla je vidět spousta kopců, ale vypadají dost suše a odlesněně. No uvidíme až tam budem.

Antananarivo

Lokální doprava pousse-pousse, Moramanga. Madagaskar. Přistáváme v Antananarivu, hlavním městě které leží de facto uprostřed ostrova. V pohodě procházíme přes imigrační úředníky, ještě celníci a už jsme venku. Tedy v příletové hale. Stáváme se okamžitě terčem různých taxikářů, černých směnárníků, ale odoláváme. Zatím. Jdeme si zarezervovat nějaké lokální lety do kanceláře Air Madagascar. Díky mizerné dopravní infrasktuře a velikosti ostrova je občas letět potřeba. Podle informací je o lety celkem zájem a je lepší je rezervovat několik dní dopředu. Daří se let zarezervovat, sice na jiný den než jsme původně chtěli, ale to nevadí. Lety nejsou zrovna levné, vždy za jeden zaplatíte alespoň 100 EUR. Takže zpátky k taxikářům a vzhůru do hlavního města. Letiště je totiž ve vesnici Ivato, cca 25 km od Antananariva. Cena za taxíka je neskutečně vysoká, nedaří se ji moc usmlouvat, všichni tvrdí, že je fixní a mávají jakýmsi ceníkem. No tak jedem, jeden taxík nás nezruinuje. Tady se poprvé setkáváme se zajímavým rysem Madagaskaru a tím jsou vysoké ceny. Tedy pro nás, Čechy. Po několika letech cestování v Asii nás to trochu překvapuje. Madagaskar není žádná bohatá země. Životní úroveň venkova je jak v té Asii.ne-li nižší, přesto zde utratíme minimálně dvakrát tolik než v Asii. A to se snažíme šetřit co to jde. Po skoro hodině v taxíku jsme konečně v centru Antananariva. Jdeme se trochu projít, ale už toho dnes moc nestíháme.

První lemury

Indri-indri, největší z lemur a skoro bezocasá. Andasibe-Mantadia Národní park. Madagaskar. Konečně je ráno a vyrážíme do prvního národního parku, kterým je Parc National d'Andasibe Mantadia. Nejdříve musíme na autobusák. Autobusy zde přímo nejezdí, jezdí tu dodávky ruzných velikostí, různé pick-upy a buh ví co ještě. Vše se souhrně nazývá taxi-brous. Takže do jednoho nastupujeme a po nějakých 4 hodinách v taxi-brousech jsme konečně na místě. Nejdříve zastávka v kanceláři národního parku, kde dostáváme povinného průvodce. Nemáme to jednoduchý. Malagašsky a ani francouzsky neumíme, takže komunikace s místními není jednoduchá. Oni zase de facto vůbec nemluví anglicky. Ale nakonec v každém národním parku sehnali někoho, kdo anglicky alespoň trochu uměl. Hlavní atrakcí parkou jsou indri-indri, největší lemury, které nežijí volně na jiném místě než zde. Pomalu jdeme džunglí a průvodce nám ukazuje ruzné kytky a stále se snaží najít tolik očekávané lemury. Konečně, nachází jednu ze dvou rodin, které žijí podél cesty, kde turisti smí chodit. Indri-indri sedí v korunách stromů, pozorují nás, skákají z větve na větev, trochu před námi prchají, ale ne moc, aby nám úplně utekli. Stojíme a pozorujeme je. Skáčou po stromech jako opice, kožich mají jako malý medvídek a čumák jako veverka - no prostě dohromady lemura. Většinu dne tráví v korunách stromů, občas slézají na nižší větve, ale de facto nikdy nechodí až na zem. Pokračujeme v procházce a za chvíli vidíme i druhou rodinu, přes jejichž území vede cesta. Rodiny tvoří kolem 5 lemur, které si hlídají své území a jiné lemury tam nechtějí pustit. Indri-indri umí také pěkně řvát, ale řvou jen několik minut denně. Po 2 hodinách se vracíme a kousek od brány parku pozorujeme úžasného hnědého chameleona. Doumlouváme se na noční procházku, možná uvidíme i nějaké noční lemury. Po setmění opět vyrážíme vybaveni několika baterkami. Něco najít v té tmě mi přijde skoro nemožné, ale průvodce to umí. Po chvíli nám ukazuje miniaturního chameleona, který je velký jako nehet lidského palce! Dále vidíme miniaturní žábu podobné velikosti. I nějaké lemury zahlédneme, ale jsou tak plaché, že před námi okamžitě prchají, takže není šance si je pořádně prohlédnout.

Za velrybami na ostrov Ile Sainte Marie

Velryba, ostrov Ile Sainte Marie. Madagaskar. V dalších dnech pokračujeme v naší cestě na ostrov Ile Sainte Marie. Cestou zastavujeme ve městě Toamasina, ale zjišťujeme (a později si to potvrzujeme), že města zde za moc nestojí. Zbytky koloniální architektury, ale jinak nic zajímavého. V Toamasině jsme navíc v neděli, kde je vždy vše zavřené, takže město působí naprosto vylidněným dojmem. V letnících měsících je oblast kolem ostrova Ile Sainte Marie vyhlášená přítomností velryb, které sem plavou z arktických moří rodit mladé (obecně v této době je možno velryby vidět podél celého pobřeží Jižní Afriky až někam k Seychelám). Jednoho rána tedy i my konečně vyrážíme na velrybářské safari. Jedeme v malém motorovém člunu z vesnice Ambodifotatra směrem k Madagaskarskému pobřeží. Kde velryby jsou, nikdo přesně netuší. Tak chvíli jezdíme kanálem mezi ostrovem a pevninou až najednou lodník vzrušeně ukazuje někam do tmavé vody. Tam jsou 2 velryby a okamžitě tam otáčí náš člun. Za pár minut je už vidíme i my. Mládě radostně skáče z vody a "předvádí se" a matka, která ho doprovází, vystrkuje hřbet a občas se otočí. Je to úžasný. Pozorujeme velryby snad z 20 metrů, no to je úžasný. Lodníci se vyloženě baví. Různě se k nim přibližují a zase vzdalují, aby je moc nevyplašili. Po hodině sledování najednou nejsou vidět. Zmiseli pod hladinou. Tvaříme se zklamaně, ale lodníci nám vysvětlují, že teď matka krmí mládě a že u toho musí být na jednom místě, proto jsou v klidu a nejsou vidět. Aby je neplašili, vypínají lodnící motor. Překvapivě ale vytahují pádlo a pádlují k místu, kde jsme velryby naposled viděli. Šílenci! Nic nevidíme. Najednou se z hlubiny kus před námi vynořuje mládě a plave snad 4 metry vedle našeho člunu. Naprostý šok. A po chvíli i matka kolem nás proplouvá, no dál než 10 metrů to nebylo. Úžasné momenty. Jsme spokojeni a tak se vracíme zpět do vesnice a velryby se pomalu vracejí do svých chladných moří. Jinak ostrov je příjemný, i když dost turistický, tak přesto působí klidně. Jen koupání tam není nic moc - všude v moři je spousta mořských ježků.

Za národními parky severního Madagaskaru

Vodopád, Montagne d'Ambre Národní park. Madagaskar. Z ostrova Ile Sainte Marie se přesouváme na sever do města Antsiranana. Cesta po zemi je tam velice zdlouhavá, jenom z hlavního města se tam jede mezi 2 až 4 dny (v závislosti na počasí a umu řidiče) a tak volíme cestu letadlem. Ani ta není jednoduchá - v jednom dni ji nestihnete, poněvadž je potřeba přestoupit v hlavním městě a s tím letový řád Air Madagascar nepočítá. Všechny lety totiž zde začínají a i končí. A tak nám přesun trvá "2 dny". V Antsirananě se moc neohřejeme a pokračujeme do národního parku Montagne d'Ambre. Cesta do vesnice Joffreville, odkud se do parku chodí, je jen kousek od Antsiranany a tak se tam bez problémů dostáváme. Následuje několikakilometropvý pochod do kopců, kde se nalézá původní deštný prales. Je to zvláštní pocit. Nejdříve jdete oblastí polí a najednou jako mávnutím kouzelného proutku se ocitnete v pralese. Docházíme kus za bránu poarku, kde je jednoduchá ubytovna, kde se chystáme přespat. Místní správce nám ukazuje lemury, které spí ve stromech v blízkosti našeho kempu. Pěkné. Couráme po okolí. Nádherné vodopády, opravdu zachovalý prales, jaký jsme tu už ani nečekali. Většína ostrova je obdělána do políček a nebo vypálena pro pastvu dobytka. Kromě národních parků už zde původní přírodu neuvidíte. Většina pro Madagaskar endemických zvířat je tím pádem na pokraji vyhynutí. Zde po parku chodíme sami, žádného průvodce nemáme, protože u brány žádný nebyl. Je to trochu škoda, protože nemáme šanci najít tolik zvířrat jako s ním. Vracíme se zpátky do kempu do naší ubytovny, protože se bude stmívat. Pozorujeme hnědé lemury, jak skáčou po stromech, je to úžasný pohled. Jdeme se projít také za tmy, zda neuvidíme nějaké noční druhy, ale sami nemáme šaci cokoli najít. Sice okolo nás pořád něco píská, šustí, cvrliká, ale nevidíme nic. V noci začíná pršte a prší i ráno další den. Vyčkáváme, co bude, ale počasí se nelepší. Tak se vracíme zpět do Antsiranany.

Crowned lemura, l'Ankarana Národní park. Madagaskar. V této oblasti je ještě zajímavá rezervace, kam se následně přesouváme. Jedná se Reserve Speciale de l' Ankarana. Leží o 100 kilometrů jižněji a vypadá jak z jiného světa. V d'Ambre byl deštný prales, ale tady je naprosté sucho a horko až to vypadá trochu polopouštně. Hlavní atrakcí kromě lemur a chameleonů jsou jeskyně plné netopírů a vápencové útvary zvané tsingy (anglicky pinnacles), které se formovaly statisíce let. Tady vyrážíme do parku s průvodcem a tak hned cestou vidíme několik chameleonů. Jednoho hnědého a následně i zeleného. Dozvídáme se, že jsou ze stejného druhu a rozdíl je v tom, že jeden je samec a druhý je samice. Couráme pralesem a pomalu se blížíme k jeskyni. Je obrovská plná pištících netopírů, pavouků a různých nočních ještěrek. Cestou ven pozorujeme v korunách hnědé lemury, které se nás bojí a prchají přčed námi. Sedáme si k odpočinku a najednou ze stromu slézají lemury a zvědavě si nás prohlížejí. Jakmile uděláme nějaký prudký pohyb nebo se k nim chceme příliš přiblížet, tak utečou. Ale ty jsme ještě neviděli. Poznáváme nový druh lemur - crowned lemur. Jsou pěkně zvědavý, ale současně i obezřetný, dávají si pozor abysme se k nim zas tak moc nepřiblížili. Další den jdeme na tsingy. Cestou jich vidíme spousty, ale vždy daleko. Není vůbec jednoduchý se k nim přiblížit. Pochod trvá čtyři hodiny v kuse až se najednou ocitneme na jejich vrcholu. Vedle nás je tak 70 metrový sráz a my balancujeme na vrcholcích tsingy. Jsou pěkně ostré. I zde na těchto vápencových utvarech lze vidět květiny, což působí překvapivě. Ještě víc nás překvapí když vidíme po skalách skákat lemuru. Průvodce nám vysvětluje, že zde hledají vodu, která zde občas zbývá po vyjímečých deštích. Nám nezbývá nic jiného než zase 4 hodiny šlapat zpět ke vstupu do parku, kde bydlíme.

Relax u moře na Nosy Be

Pláž na Nosy Be. Madagaskar. Relax. Konečně dorážíme na Nosy Be, madagaskarský plážový resort. Jedná se o malý ostrůvek u západního pobřeží, který je madagaskarskou odpovědí na resorty typu Reunion či Mauricius. No nevím, přijde mi, že jde opravdu o madagaskarskou odpověď. K resortům to má daleko, což je dobře i špatně. Když se chcete koupat a odpočinout si a nemáte moc peněz, je to trochu problém. Levné ubytování přímo na pláži se zde hledá velice špatně, protože tu skoro žádné není. Dražší se najít dá, ale srovnat to s ubytováním na ostrově Ile Sainte Marie to tedy nejde - tam bylo levnější a lepší. A nebo mít levné ubytování mimo pláž a chodit se na pláž jen koupat - to také jde, ale když nejste někde úplně mimo vesnici, tak na pláži moc klidu nemáte. Ale moře se vám odvděčí - je teplé, samý písek a žádní ježci, prostě pohoda. My volíme kompromis - bydíme v nejlevnějším ubytování na pláži a pár dní lebedíme. Jedeme na několik výletů. Na ostrov Nosy Komba se podívat na černé lemury, které tam jsou až moc ochočené. Na korály na ostrov Nosy Tanikely, které zas tak úžasné nejsou. A nebo spíš jinak, v Asii jsme viděli zajímavější. Tady jsme zase viděli plavat želvy, které byly krásné. Nakonec jedeme na výlet do rezervace Lokobe, která nás moc nezaujme. Vidíme opět černé lemury, hada boa boa, ale stupeň komercializace je ze už příliš vysoký, že to začín á připomínat zoo. Národní parky na pevnině byly podstatně zajímavější a klidnější. Nakonec jedeme do správního města Hell-Ville, kde na trhu nakupujeme koření.

Národní park Isalo

Bílá sifaka, l'Isalo Národní park. Madagaskar. Ležení zkončilo a nastal čas přesunu. Tentokrát na jih Madagaskaru do města Toliara. Opět letecky a opět s nutnou noční zastávkou v hlavním městě. Přespáváme ve vesnici Ivato, která je kilometr od letiště, takže nemáme žádné problémy s předraženou dopravou do hlavního města. Ráno před odletem na jih stíháme ještě zajet do vesnice Ambohimanga, což bylo kdysi hlavní královské město, kde se nachází Rova, nebo-li královský palác. Rova je umístěna pěkně na kopci a je celkem malá, ale hezky zdobená. Nemáme moc času se zde držet, protože letadlo na nás nepočká. Tak se vracíme na letíště a letíme směrem na jih. Po hodině letu jsme v Toliaru, největším městu na jihu. Moc se zde nezdržujeme a pokračujeme taxi-brousem do vesnice Ranohira, kde je vstup do národního parku l'Isalo. Spolu s námi a místňáky také taxi-brousem cestovala spousta slepic. Nejenom v košících na střeše, kde jich bylo snad 100, ale několik i přímo pod sedadlama. Takže během několika hodinové jízdy mě na noze občas lechtaly slepice, které putovaly taxi-brousem z jednoho konce na druhý a zpět. Ale náročná jízda stála za to. Park byl velice pěkný. Dominovaly mu pískovcové skály s bizardními útvary a několik kaňonů. Opět krajina byla hodně suchá a tak jsme tomu čekali tomu úměrnou vegetaci. Jaké bylo naše překvapení, když z kaňonů vytékaly říčky a okolo nich byla velice hustá až džungloidní begetace. A samozřejmě lemury. Nejdříve jsme viděli lemury s pruhovaným ocasem, opět celkem zblízka. A následně bílé sifaky. Ty byly dost plaché, ale nakonec po mnoha skocíh se přesunuly na strom, odkud byly dobře vidět a tak jsme je mohli v klidu pozorovat. Jako poslední druh jsme viděli opět hnědé lemury. Kromě lemur, které jsme viděli, stály za návštěvu i samotné skály, různé vodopády a tůňky, kde se dalo i koupat.

Národní park Ranomafana

Lemura, l'Isalo Národní park. Madagaskar. Postupně se přesouváme na sever zpět do hlavního města. Ale ještě než se tam dostaneme, tak zastavujeme v Fianarantsoe. Tady jsme ale neměli štěstí. Celá okolní oblast včetně města je relativně vysoko v horách, takže je zde celkem chladno, ale navíc i poprchává. Chystáme se do národního parku Ranomafana. První pokus nám nevyšel. Do Fianarantsoy jsme přijeli před polednem a tak se snažíme ješte ten samý pokračovat. Taxi-brouse na autobusáku je a čeká až bude dost lidí, aby mohl jet. Vypadá to slibně, je tak z půlky plnej, to by nemuselo dlouho trvat, než se naplní. Ale ouha, to jsme se spletli. Po více než 2 hodinách to vzdáváme, nemá smysl déle čekat. Stále chybí několik lidí a my jsme chtěli do parku dojet před setměním. Takže tu dnes přespíme a zítra pojedeme na otočku taxikem. Řidič nám nechce vrátit peníze, že už máme jízdenku a že určitě pojede. Tak se s ním dohadujeme, nakonec to vzdává (objevila se zde totiž skupina kontrolórů s policejním doprovodem) a skoro všechny peníze nám opovržlivě vrací. Takže jdeme do hotelu. Cestopu si ještě na zítřek domlouváme taxi. V noci se rozprší a prší celý den. Včetně 4 hodin chození džunglí Ranomafany. Je to strašná škoda. Celkem vyhlášenej park, opět plnej primární džungle a spoustou druhů lemur, které jsme ještě neviděli. I přes déšť průvodce nachází několik druhů bamboo lemur včetně unikátní golden bamboo lemur, která žije v pár kusech jenom zde. Ale ani lemury nejsou dnes zrovna akční - drží se větví a sedí a v dešti se ani nehnou. Spíš než jako zvířata vypadají jako chlupaté koule přilepené k pralesním větvím. I cesta je díky dešti pěkně robzahněná a tak má náš taxikář co dělat, aby dojel tam i zpět do Fianarantsoe. Jsme rádi když jsme zpátky v hotelu - jsme úplně mokří a je nám příšerná zima.

Výprava na tsingy

Velké Tsingy, Tsingy de Bemaraha Národní park. Madagaskar. Pokračujeme dále na sever a stavíme ve městě Antsirabe. To je vyhlášené svou lokální dopravou - fungují zde tzv. pousse-pousse. Jedná se o obdobu asijských rikš, kde rikšák nešlape na kole, ale sám se zapřáhne a táhne vás. Dřív byli tito pousse-poussáci rozšířeni ve všech větších madagaskarských městech, ale dostatek automobilů je pomalu vytlačuje z ulic (v Asii můžete tento druh rikšů vidět jen v Indii ve městě Calcutta). To se ale nedá říct o Antsirabe. Zde jich bylo snad více než normálních obyvatel. Skoro se jich člověk nedokázal zbavit, pořád by vás někdo chtěl vozit. Kromě vození v pousse-pousse jsme si zde zařizovali výlet na poslední týden našeho madagaskarského pobytu. Chtěli jsme sjet řeku Tsiribihina a navštívit národní park Des Tsingy De Bemaraha. Nakonec se vše podařilo a hned druhý jsme vyrazili. Spolu s námi jeli ještě 4 francouzi a průvodce s pomocníkem. Nejdříve jsme dojeli dodávkou do města Miandrivazo odkud jsme měli jet po řece. Průvodce zařídil potřebná povolení a pak jsme šli shánět lodě. Řeka se totiž sjíždí v tradičních lodích pirogue, což je vlastně loď vydlabaná z jednoho kmenu. První pohled není zrovna lákavý - představa, že člověk na takové lodi má jet 3 dny a informace, že na konci řeky se vyskytují i krokodýlové, není moc povzbudivá. Ani první dosednutí není nic moc, celé se to podezřele kýve a nepůsobí to vůbec stabilně. Nakonec vyjíždíme. Cesta nakonec probíhá bez problémů a je i zajímavá. První den je možno obdivovat neskutečné množství ptáků, kteří podél řeky žijí. Druhý den se začínají zvedat kopce a přijíždíme do široké soutěsky, která je porostlá hustou džunglí, kde vidíme jak chamelenony, tak i hnědé lemury a bílé sifaky. Poslední den na lodi je trochu slabší, krajina se vraci do roviny a ani moc ptactva není k vidění. Zato vidíme malého krokodýla. Jízdu lodí končíme u malé vesnice, kde přespáváme. Druhý den pokračujeme džípem do vesnice Bekopaka, kde je vstup do národního parku Des Tsingy De Bemaraha. Hlavní atrakcí jsou zde opět tsingy, ale tentokrát ještě větší a rozsáhlejší, než jsme už viděli na severu. Park je rozdělen na 2 části - Petits Tsingy a Grands Tsingy. Postupně navštěvujeme oboje. Hlavně Grands Tsingy jsou úžasné. Dostáváme horolezecké úvazy na jištěni a vyrážíme. Po žebřících, kamenech, nejdříve vzhůru a opětně dolů, do toho občas průlez soutěskou či jeskyní, prostě každou chvíli změna terénu a pohledu. Jednou jsme pod útvary ve 100 metrů hluboké soutěsce a po chvíli vystoupáme na vrchol, odkud je rozhled po celém okolí. Prohlídka trvá skoro půl dne a stojí za to. Další den odjíždíme do Morondavy, což je větší město na pobřeží. Cestou se zastavujeme na tzv. Avenue du Baobab, což je prý jedna z nejfotografovanějších scenérií na Madagaskaru. Jedná se alej z baobabů podél prašné lokální silnice. Je na pohled opravdu pěkná, zvláště za podvečerního osvětlení.

Morondava

Avenue du Baobab, oblast Morondavy. Madagaskar. Morandava jako jiná Madagaskarská města moc zajímavá není. Třebaže je u moře, tak silný příboj a mořské proudy ke koupání zrovna nezvou. V samotném měste toho k vidění moc není a tak jen tak relaxujeme po týdením výletu. Pobyt na Madagaskaru se nám krátí, další den letíme zpět do hlavního města Antananarivo. Opět boj s taxikáři o cenu do centra, opět prohráváme. V posledním dni se věnujeme prohlídce města. Jdeme na trh Andravoahangy, což je snad jediné místo na Madagaskaru, kde se dají koupit nějaké použitelné suvenýry za ještě celkem rozumné ceny. V ostatních městech to byla hrůza. Následuje prohlídka města. Rova zde sice před několika lety vyhořela, ale pořád stojí za návštěvu, zvlaště když stojí na kopci uprostřed města a je od ní pěkný výhled. Jako poslední navštěvujeme místní zoo, kde pozorujeme několik druhů lemur, které jsme volně neviděli. Nastal čas odletu a tak se vracíme zpět do Johannesburgu, odkud jsme přiletěli.

Lokální trh v Antananarivu. Madagaskar. Madagaskar nás příjemě překvapil i zklamal současně. Překvapili nás lidé - jsou hodně v klidu, moc vás neobtěžují a ani vám nic moc nenutí (jako např. v Asii). Nepotkali jsme skoro žádné žebráky, což je na Africké poměry naprosto nevídané. Byl na ně spoleh, když něco slíbili, tak to i splnili. Po zkušenostech v Asii jsme to tak úplně nečekali. Také se nám líbily národní parky. Některé byly úplně úžasný včetně těch fantastických zvířat, které nikde jinde na světě neuvidíte. Co nás překvapilo nemile, tak to byl fakt, že kromě národních parků původní floru a faunu de facto neuvidíte. Všude je už vidět stopa lidské ruky. No a ceny se nám taky moc nelíbily - dodnes nechápu, jak je možné, že ty ceny jsou tam tak vysoký (samozřejmě relativně vysoký, ale když je srovnáte s cenami v Asii tak jsou vysoký a životní úroveň vyšší rozhodně není). Ale celkový pocit z Madagaskaru je rozhodně pozitivní a rozhodně stojí za návštěvu.

Itinerář cesty

Antananarivo [1 den] -> Parc National d'Andasibe-Mantadia [1 den] -> Toamasina [1 den] -> Ile Sainte Marie [5 dnů] -> Ivato [1 den] -> Antsiranana [1 den] -> Parc National de Montagne d'Ambre [1 den] -> Antsiranana [1 den] -> Reserve Speciale de l'Ankarana [2 dny] -> Nose Be [6 dnů] -> Ivato [1 den] -> Ranohira [1 den] -> Parc National de l'Isalo [2 dny] -> Fianarantsoa [2 dny] -> Antsirabe [1 den] -> Miandrivazo [1 den] -> řeka Tsiribihina [3 dny] -> Bekopaka [1 den] -> Parc Nacional des Tsingy de Bemaraha [1 den] -> Morondava [2 dny] -> Antananarivo [2 dny]



Fotografie

Související odkazy

Najdete na Asmat.cz

(c) Asmat 2003 - 2017, design by KamData [Privacy]