Příprava cesty do zahraničí většinou začíná rezervací letenky a následně sháněním informací o potřebném vízu. Chystáme-li se do nějaké "atypické" země, může být shánění těchto informací docela náročné.
V první řadě je dobré si zjistit, zda vízum opravdu budete potřebovat. Počet států, s kterými máme bezvízový styk, se neustále zvětšuje. Nejednoduší je podívat se na stránky Ministerstva zahraničí, kde je aktuální seznam bezvízových států. Cestujeme-li do státu, který je bezvízový, je třeba ještě zjistit, zda při vstupu na hranicích po nás nemůžou chtít zpáteční letenku či garanci peněz na dobu pobytu (tato praxe naštěstí není častá). Ne všechny bezvízové státy jsou benevolentní jako např. Malajsie, Singapoure, kde nemusíte předkládat nic. Např. při vstupu do Jihoafrické republiky musíte předložit zpáteční letenku s odletem do 90 dnů od vstupu.
Jestliže vízum potřebujeme a náš cílový stát má zastupitelský úřad v Praze, není nic jednoduššího než konzulární oddělení příslušného úřadu navštívit a o vízum požádat. S udělováním víz většinou nejsou problémy. Je potřebné vyplnit žádost, přiložit fotografie a zaplatit potřebné poplatky. To je minimum, které musíte udělat. Většinou je potřeba ještě předložit letenku (či alespoň rezervaci), někdy potvrzení zaměstnavatele, že jste zaměstnán a po návratu zase budete, někdy i potvrzení o dostatečných finančních prostředcích, či potvrzení o povinném očkování. Pak nezbývá než čekat. Někdy jste vyzvání k návštěvě ambasády a k pohovoru s konzulárním úředníkem (a nemusíte se jednat jen o cestu do USA!), kterému musíte vysvětlit, proč zrovna do jeho země chcete jet. Jestliže se chystáte do země, kde jsou občas etnické nepokoje čí lokální nepokoje proti vládě, nepište do žádosti, že chcete navštívit místa, kde je vládní opozice - může to vést k zamítnutí vaší žádosti o vízum! Vždy si dvakrát rozmyslete, co do žádosti v tomto případě napíšete. Před podáním žádosti je dobré si udělat obrázek o politické situaci v zemi, kam se chystáte jet.
Jestliže velvyslanectví v Praze není, neznamená to, že zde není možnost vízum získat. Koloniální zvyky ještě úplně nevymizeli a některé ambasády vydávají víza (nebo zprostředkují vydání) i pro jiné státy než jen pro svůj vlastní. Např. Britská ambasáda vydávala vízum do Keni, Francouzská ambasáda vydávala vízum pro Džibutsko. Není to příliš rozšířená praxe, ale stojí za to si tuto možnost ověřit. Většinou ambasády vydávají víza pro země svých bývalých kolonií.
Příjemná možnost je získat vízum přímo na hranicích (či letišti). Ale i tato jednoduchá metoda má svá úskalí. Musím na sto procent vědět, že vízum je možné na letišti získat a navíc na tak dlouhou dobu, jak chci v daném státu zůstat. Nejlepší je tuto informaci získat přímo na ambasádě, která by měla garantovat její správnost a aktuálnost. Jinak tyto informace jsou dostupné v letenkových rezervačních systémech, takže váš prodejce letenek by měl být alespoň informativně schopen říct, jak to s tím je. Pozor - informace v těchto systémech nemusejí být na sto procent aktuální. Největší úskalí ale nastává v okamžiku, kdy se na letišti budete odbavovat k letu do vámi vybrané země. Jestliže letíte do země, o které je obecně známo, že tam lze bez problémů získat vízum na letišti (jako např. Egypt, Thajsko), nejspíš nebudete mít žádné problémy. Při cestě do atypické destinace nemusíte být bez víza odbaveni i když zde existuje možnost získat vízum na letišti. Letecká společnost to neví a nebo se bojí problémů, když byste vízum nedostali, a na palubu letadla vás nevezme (příkladem může být Etiopie, kde je teoreticky možné získat vízum na letišti, ale letecké společnosti ho vyžadují již při odbavení).
Jestliže vízum není možné získat v Praze a ani na hranicích, nezbývá než získat vízum na ambasádě v zahraničí. Jestliže nepotřebujete vízum před cestou, je většinou jednoduší získat vízum v nějaké tranzitní zemi, než vše řešit z Prahy. Např. Singapoure či Bangkok jsou dobrá místa pro získávání víz do okolních asijských státu. V Africe se víza dobře získávají v Káhiře, Nairobi či Johannesburgu/Pretorii.
Jestliže potřebuji vízum již před cestou, tak nejednoduší je získáním víza pověřit některou z agentur, které se tím zabývají. Většinou se nejedná o levnou záležitost - za vyřízení víza agentuře zaplatíte tak od 2000 Kč. Výhodou by mělo být, že agentura sežene potřebné formuláře a informace, které jsou pro podání víza potřeba. Samozřejmostí by mělo být osobní podání na ambasádě a osobní vyzvednutí, které garantuje, že o nepřijdete o pas, a v případě nejasností, se pracovník agentury může na místě pokusit vše vyřešit.
Levnější, ale náročnější, je, když si vízum na zahraniční ambasádě vyřídíte sami. V první řadě musíte najít vhodnou ambasádu, kde budete žádat. Většina nejbližších ambasád sídli ve Vídni a nebo v Berlíně (pozor, z Bonnu se již většina ambasád přestěhovala do Berlína). Obecně ambasády zaujímají dva přístupy k cizím žádostem - musíme žádat na jedné konkrétní ambasádě, která má ČR na starosti (příkladem může být Etiopie - můžeme žádat pouze v Berlině) nebo kdekoli (toto platí pro většinu států - příkladem může být Madagaskar, třebaže spadáme pod ambasádu v Moskvě, dá se žádat na ambasádě v Berlíně či honorálním konzulátě ve Vídni). Po nalezení ambasády je třeba získat potřebné formuláře a informace, co je potřeba k žádosti přiložit. To může být docela oříšek. Celkem funguje zaslání faxu s žádostí o materiály, občas i email, ale na ten dost často nikdo neodpoví. Jestliže se ambasáda neozývá, máte smůlu, a musíte pověřit získáním víza nějakou agenturu. Máte-li vše potřebné, je dobré si ještě před doručením na ambasádu vše dobře zkontrolovat (vše vyplněné, podepsané, fotografie, kopie letenek, kopie potřebných očkovaní - povinná je většinou jen žlutá zimnice do některým zemí Afriky a Jižní Ameriky, peníze na poplatky, atd.). Nejednoduší je na ambasádu dojet a tam vše osobně předat, domluvit se na odeslání zpět či jiné formě předání. To ale může být časově dost náročné. Většina ambasád naštěstí akceptuje i podání poštou. Jako ideální se jeví poslání pasů a žádostí nějakou expresní službou (např. DHL, TNT,...), ale to je bohužel neprůchodné. Tyto společnosti neakceptují k převozu peníze v hotovosti, které většinou posíláme na zaplacení vízových poplatků (akceptují pouze šeky vystavené na adresáta, ale zde by zase byly problémy s ambasádou, která většinou akceptuje pouze hotovost). Zbývá tedy využít služeb České pošty. Jako jediná možnost se jeví použití tzv. Cenného psaní, které je určeno pro posílání cenného obsahu včetně peněz a to i do zahraničí. Tato zásilka se dá pojistit na libovolnou částku a pošta ručí za to, že se v neporušeném stavu dostane k adresátovi. V případě ztráty či poškození pošta vyplatí pojistnou částku. Zajdete tedy na poštu, koupíte si speciální obálku na cenné psaní (tzv. bezpečnostní obálka na cenné psaní), do ní vše zabalíme (nesmíte zapomenout na zpáteční obálku na zaslání pasů z ambasády + peníze na poštovní poplatky - ambasáda vám zadarmo zpátky nic nepošle - 10 EUR vždy stačilo) a vyrazíte na celnici (ideálně poštu s celnicí - v Praze je tato pošta na Plzeňský). Zde si cenné psaní necháte proclít (nic se za to neplatí) a pak na poště poslat (my většinou jsme platili kolem 150 Kč). Pak už nezbývá jen čekat na návrat pasů s kýženými vízy.
