Asmat.cz » Potápění » Česká republika » Kurz OWD – volná voda

Kurz OWD – volná voda

Bazény mám úspěšně za sebou, teorii také včetně závěrečného testu, takže co chybí k získání kýžené licence PADI Open Water Diver? Čtyři ponory v otevřené vodě.

A tak červnový víkend vyrážím na Slapy, kde se potřebné čtyři uskuteční. Počasí přeje, svítí sluníčko, ale všichni znalci se potutelně usmívají. Pod vodou se potit prý nebudu. A taky je prý dobrá viditelnost. No těžko tomu věřit, když voda je tmavá jako noc. S tou zimou tomu věřím, jen do vody strčím prst a mám ho zmrzlý na kost. No to bude zase akce.

Takže do neoprénu. Ale ne do jednoho jako na bazénu, ale do dvou. Dlouhá 5mm jako základ a přes ní 5mm krátká s kapucí. Na vzduchu na slunci je příjemné teplo. Rychle naakumulovat co se dá. Přípravy pokračují – na opasek přidat adekvátně olova, aby člověk vykompenzoval oba neoprény, složit vercajk a snést ho k vodě, nastrojit se, poctivě udělat body-check, aby vše bylo v pořádku a vzhůru do vody. Ledáááárna.

Takže se pohupuji na hladině a přemýšlím o tom, jak se dá lehce ve vodě zmrznout. Ale není čas na chmurné myšlenky, čeká mě výcvik a předvedení získaných dovedností. Nasadit masku, dobře si ji srovnat kolem kukly a jde se pod vodu. První ponor jde do cca 7 metrů, kde je připevněná malá plošina. Na ní si opakuji a instruktorovi předvádím základní cviky – nalezení vypadlého druhého stupně, vylévání masky, sundání masky pod vodu.

Po chvíli je cítit chlad vody. I přes 2 neopreny, kuklu, prostě jsem v mokráči a voda se dere dovnitř. Zde určitě není 22 stupňů jako na vzduchu na hladině. Kontroluji budík a vidím celých 13 stupňů. Počasí na bundu a já lezu do vody. Jestli nejsem blázen. Tak přesně takový dojem teď mám. Kromě budíku automaticky kontroluji i tlakoměr. To je postup, který je potřeba dostat do krve. Pravidelně kontrolovat zásobu vzduchu a být připraven při tlaku 50 barů jít nahoru, na hladinu.

Viditelnost mi přijde mizerná, instruktor svítí baterkou, mám pocit tmy, pouze když zvednu hlavu, přijde mi, že nad hlavou je světlejší místo. Od plošiny jsou vyvedená lana a tak podél nich plavu, vyrovnávám tlak, tedy spíše se o to pokouším, odhadnout, zda se pohybuji ve stejné hloubce v té tmě opravdu nedokážu.

Upřímně řečeno jsem rád, když jsem zpátky na hladině. Tak takhle jsem si to nepředstavoval, si v duchu říkám. Ale vidina ryb v tropických mořích mě uklidňuje. Hlavně se teď ohřáááát.

A takto vypadá celý víkend a ostatní 3 ponory. Tma, zima a opakování a trénování postupů, co jsem dělali v bazénu. Hledání ztraceného druhého stupně, dýchání z oktopusu, střídavé dýchání z jedné automatiky (to mi tedy moc nešlo, ale nakonec se i toto cvičení podařilo), nouzový výstup CESA. Navíc si zkouším na hladině plavání podle kompasu, jak udržet zadaný kurz a jak používat kompas. Veškeré cvičení jsem zvládnul za 3 ponory. Zbývá ještě jeden a tak hurá, teď se bude již jednat o „pravý“ ponor. Jde se na vraky.

Někde pod skalou v cca 10 metrech je několik vraků starých aut. Pěkně si tam dojedeme na lodi, skok do vody a pomalu pod hladinu. Ach jo, ta zatracená tma mě pěkně rozčiluje. Jak v ní mám vidět nějaký vrak? Chvíli plaveme a instruktor někam svítí a signalizuje, že jsme na místě. Samý bahno a kamení na dně. A ejhle, to není kámen, to je střecha a auta a já na ní díky nedokonalému vyrovnávání vztlaku ležím. Moc pěkné.

Tak tímto ponor skončil výcvik Open Water Diver v systému PADI. Dostávám dočasnou kartu dokládající certifikaci, ještě vydržet křest „šnorchl testem“ a vzhůru někam do teplých moří.



Fotografie

Související odkazy

Najdete na Asmat.cz

(c) Asmat 2003 - 2024, design by KamData [Privacy]