Čteme a slyšíme to kolem sebe skoro stále, že už si to snad ani neuvědomujeme. Ryb v mořích ubývá, a pokud bude rybolov probíhat stále masově jako dosud, de facto ryby vylovíme. Člověk má tendence věci nevnímat, dokud s nimi nemá sám vlastní zkušenost.
Při letošním potápění na Bangce jsem neočekával, že uvidím nějaké velké ryby. Přeci jen to není destinace, kam by se jezdilo na hejna barakud, žraloky či další “big stuff”. Ale tak nějak tajně jsem doufal, že přeci jen něco uvidím. Pořádně jsme eagle ray viděl před lety právě zde na lokalitě Sahaung. A tak jsem si říkal, že by bylo fajn zase nějaké podobné překvapení zažít.
A překvapení nepřišlo. Zklamaný nejsem, to tak prostě je, u potápění jako u safari nikdy nevíte, co připlave a co uvidíte. Buď je pravděpodobnost vyšší anebo nižší. Ale rozhodně není stoprocentní. Bavil jsem se o tom s naším divemasterem, který se již vice než osm let na Bangce potápí a je to vlastně jeho novým domovem. Co je k vidění a co není. A co je šance vidět na lokalitě “Barracuda point“ úplně na nejsevernějším ostrohu Bangky. Lokalita, která byla pěkně vystavená okolnímu otevřenému moři, kde jsem nějaké větší kousky tak trochu čekal. Na Barakudě neuvidíme dneska už nic, jsem se dozvěděl. Bývalo tam velké hejno barakud, které už je dnes vylovené, nezbylo tam vůbec nic. A co ostatní lokality? Co Sahaung? To samé, i tam jezdí rybáři, malou drobotinu a obecně makro svět je v pohodě, uvidíte toho hodně, ale na velké věci zapomeňte. Ty tu nejsou. Byly, ano byly, ale ubývají. Rybáři toho chytí čím dál méně a tak loví čím dál tím více okolo ostrova. Nějak musí místní rybáři uživit své rodiny.
To je jasné, nikomu nic nevyčítám, lokální rybáři nemají jednoduchý život. Tvrdá práce a čím dál častěji s nejistým výsledkem. Ale je to postě začarovaný kruh. Velké společnosti vyloví ryby na volnějším moři, kde nejspíš dříve lovili i lokální rybáři. Ty jsou nuceni jít blíže k pevnině a následně, aby přežili, loví, co jim přijde pod ruku. A to nemluvím ani o použití dynamitu, který jsem zde sice nenaznamenal, ale nedělám si iluze, že tuto metodu v Indonésii nepoužívají. Biak či Togeanské ostrovy jsou příkladem, kde jsem zbytky po tomto způsobu lovení viděl. Takže postupně vylovují i velké ryby okolo potápěčských lokalit – na Sahaungu jsem rybáře viděl každý den. Pod vodou větší ryby nebyly, je pro mě neznámou, co se zde pokoušeli lovit. Co vím ale jistě, že ryb opravdu ubývá a není to jen záležitost volných moří a teoretická diskuze. Už se to týká i nás potápěčů.
