Asmat.cz » Potápění » Indonésie » Cestujeme za potápěním

Cestujeme za potápěním

Potápění u ostrova Bunaken, lokalita Siladan I. Sulawesi,  Indonésie. Plánování každé cesty má svá specifika. V okamžiku, kdy jsem začal plánovat cesty za potápěním, zjistil jsem, že vše je najednou trochu jinak.

Potápění u ostrova Bunaken, lokalita Mandolin. Sulawesi,  Indonésie. V první řadě jsem se musel rozhodnout, co si s sebou na cestu vzít. Zda jezdit jako vždy s minimem věcí a spoléhat na to, že co člověk s sebou nemá, tak to stejně nepotřebuje a nebo si to musí na místě koupit. A nebo varianta druhá, kromě již zmíněného minima si s sebou vzít vybavení na potápění, tedy kromě ABCečka tak i neoprénový oblek, automatiku a žaket. Z malého batohu by se najednou stal batoh obrovský a těžký. To se mi nezamlouvalo a zvolil jsem strategii, kterou stále praktikuji. Na potápění si vozím své potápěčské brýle, šnorchl a potápěčský počítač. Vše ostatní si na místě půjčím. Vše má svá pro a proti a jsem si toho vědom. Mít své vlastní vybavení, na které je člověk zvyklý a má ho vyzkoušené je významné plus. Při půjčování platíte více za ponory (v některých oblastech jako v Mikronésii a Polynésii docela o dost víc) a často dostanete vybavení, které úplně nesedne (někdy i více nesedne…). Na druhou stranu pokud člověk nejede jen na potápěčské safari pak hned domů, je mobilita a menší počet zavazadel pro mne významným hlediskem.

Potápění u ostrova Bunaken, lokalita Mandolin. Sulawesi,  Indonésie. Jak jsem přišel na ty 3 věci co vozím? Bylo to jednoduché, vzal jsem to, co mi přišlo nejdůležitější. Brýle – jsem na ně zvyklý a nehodlám riskovat, že mi do půjčených poteče a budu s muset s nimi po vetšinu ponorů trápit, navíc jsou malé. Šnorchl je na tom podobně, navíc můžu vyrazit bez problémů jen tak šnorchlovat, když jsem již přepotápěný. A potápěčský počítač je nejdůležitější instrument, pokud nemáte v hlavě potápěčské tabulky a nechcete pod vodu stále přepočítávat maximální nedekompresní čas. Ten mi pro bezpečnost přijde opravdu velmi důležitý. Jo a v poslední době jsme přibalil ještě bójku (safety sausage), protože je malá, důležitá pro bezpečnost a na spoustě míst ji nepůjčují. Takže vozím minimálně 4 věci.

Měsíčník svítivý (Ocean Sunfish či Mola Mola) na lokalitě Crystal Bay u ostrova Nusa Penida. Bali,  Indonésie. Ještě než mám ale sbaleno, musím cestu naplánovat. Zjistil jsem, že to musím udělat jinak, než jsem byl zvyklý. V první řadě si musím ujasnit, co chci vidět – velké ryby, stěny a korály či makro. Podle toho se snažím najít oblast či lokalitu kam vyrazit. Není to jako dřív, že jsem měl vybranou zemi či nějakou oblast a místa jsem hledal až po cestě – buď diskuzí s místními, podle toho jaká byla k dispozici doprava a nebo tím, jak jsem se cestou pročítal průvodce. To u potápění moc nejde, protože lokalit není zase až tak mnoho. Vyberu tedy oblast a pak přichází na řadu sezóna a počasí. Opětně faktor, který jsem příliš nebral dříve v úvahu. Vyjel jsem, když jsem měl volný větší časový úsek a ono se to vždy nějak vyřešilo. Během 4 deštných sezón v Jihovýchodní Asii mi opravdu pršelo jen jednou a to ještě pouze v jedné lokalitě (severní Laos), odkud jsem tenkrát po týdnu deště zbaběle prchl do sušší oblasti. A bylo to v pohodě. U potápění se ale toto udělat bojím. Déšť, vítr, vlny jsou věci, které můžou celé potápění zkazit a udělat i zbytečně nebezpečné (hlavně vlny a rozbouřené moře), tak vybírám pouze dobré počasí. To mi přijde důležité. No a pak sezóna pokud chci vidět něco specifického. Nemá smysl jet pozorovat na Bali Mola-mola v dubnu, když hlavní sezona je srpen-září a ve zbytku roku s největší pravděpodobností nic neuvidíte. Pokud plánuji vidět něco specifického, opravdu termín pečlivě vybírám – ať se jedná o velrybího žraloka, kladivouna a další speciality, které jsou na některých lokalitách k vidění velmi sezóně.

Želva. Potápění u ostrova Bunaken, lokalita Lekuan I. Sulawesi,  Indonésie. Vždy jsem cestoval tak, že jsem do své vysněné destinace vyrazil s letenkou a průvodcem v kapse vše jsem si zařizoval až na místě během pobytu. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil, že většina potápěčů si vše zařizuje dopředu a často se stane, že potápěčská safari jsou týdny či měsíce dopředu plně zabukovaná. To mě donutilo také přemýšlet nejenom kam a kdy, ale také ke komu - do jakého dive centra či na jakou loď. To je snad nejtěžší část plánování. Dopředu nikdy nevím, jak budu na místě spokojený, jak se mi to bude líbit. V okamžiku kdy již máte dopředu vše zaplacené (cože je v tomto případě nepsaný standard), je na změnu na místě pozdě. Ale s tím se nedá nic dělat, potápěčský business takto funguje. Pokud je to jen možné, nechávám rozhodnutí až na místo a snažím se preferovat potápěčská centra s místními divemastery. Ty znají oblast nejlépe a mám s nimi ty nejlepší zkušenosti.



Fotografie

Související odkazy

Najdete na Asmat.cz

(c) Asmat 2003 - 2014, design by KamData [Privacy]