Jezero Inle je jedním ze zázraků přírody a místo, které žádný návštěvník Myanmaru nemůže vynechat. Uprostřed pohoří se najednou objevuje naprostá rovina, kde se do délky 22 kilometrů a šířky 11 kilometrů rozprostírá zmiňované jezero. Jezero je sevřeno horami v kotlině, která je díky dostatku vody velmi úrodná. Není divu, že je jezero obydleno, žijí zde převážně lidé národnosti Intha, kteří patří k tzv. Tibetsko-Barmské etnické větvi. Mezi sebou hovoří archaickým dialektem barmštiny a z hlediska náboženského jsou buddhisté. V dnešní době žije kolem jezera přibližně 70 000 lidí.
Život na jezeře je rozprostřen do 17 vesnic, které vznikly buď na břehu či na ostrovech. Z jejich rozmístění je jasné, že doprava mezi nimi je možná pouze po vodě. Většina dopravy probíhá v malých dřevěných loďkách s pádly. Anebo moderněji ve větších motorových. Ale motory zde znají relativně krátkou dobu, historicky zde byly loďky poháněny pouze pádly. Vyvinul se zde specifický styl pádlování, na který jsou místní hrdí. Při pádlování na malých dřevěných lodích stojí a pomáhají si nohou. V podstatě jakoby nohu omotali okolo pádla a pomocí ní pádlo poháněli. Opravdu zvláštní technika. Na jedné noze stát, na loďce, která se houpe, a druhou nohou pohánět pádlo. Toto pádlování má zde ale své výhody. Přejet celé jezero na délku je vysilující a pohánění pádla nohou dá odpočinout rukám a současně v noze je i větší síla. Z výšky je také dobře vidět, kde rostou vodní hyacinty a kde plavou ostrůvky z rostlin, kterým je lepší se vyhnout. A nakonec při chytání ryb je lépe vidět do vody, kde by se mohly ryby schovávat a také se mohou použít obě ruce na práci s pastí na ryby, do které místní ryby chytají. Důmyslný systém pádlování zde má rozhodně své opodstatnění.
Voda v jezeře není příliš hluboká a vyskytuje se v ní hodně vodních rostlin. Možná to pomohlo vzniku plovoucích zahrad, neboli políček, které Inthové vybudovali přímo na jezeře. Pěstují na nich převážně zeleninu, oblíbená jsou zde rajčata. Mimo jezero pěstují klasicky rýži. Jinak jsou také zdatnými rybáři. V období, kdy muži nerybaří či nepracují na polích, se věnují stříbrotepectví či výrobě keramiky. Ženy se tradičně věnují tkaní látek a výrobě tradičních Shanských tašek. V okolí jezera probíhají velké trhy, kde se uskutečňuje obchod s horskými kmeny žijícími v okolních kopcích. Etnika zde si zde vzájemně prodávají přebytky ze svých úrod.
