Řeka Mekong - jeden ze světových veletoků. Z Tibetských planin se vydává na svoji 4500 kilometrů dlouhou cestu, než dosáhne svého ústí v Jihočínském moři. Při své cestě protéká několika státy - nejprve Čínou, následuje úsek mezi Laosem a Myanmarem, po Thajsko-Laoské hranici, kdy se následně dostává do Kambodži. Poslední úsek je ve Vietnamu, kde se rozlévá do mohutné delty s mnoha rameny. V Phnom Penhu, hlavním městě Kambodže, se tok Mekongu rozděluje do dvou hlavních větví: Hau Giang (spodní řeka, někdy též nazývaná řeka Bassac) a Tien Giang (horní řeka), která se následně u města Vinh Long rozpadá do dalších ramen a do moře vtéká na šesti různých místech. Díky tomuto velkému množství různých ramen získala ve Vietnamu řeka Mekong název Song Cuu Long, nebo-li řeka Devíti draků.
Oblast delty Mekongu je nejjižnějším regionem Vietnamu. Krajina je absolutně rovná, a vzhledem k dostatku vody neustále zelená. Vznikla díky nánosům naplavenin, které Mekong přinesl a do dnešních dní přináší. Podle vědeckých pozorování se díky naplaveninám pobřeží zvětší každý rok přibližně o 79 metrů. Řeka je zde tak velká, že i hluboko ve vnitrozemí je na ní možné pozorovat příliv a odliv.
Tato oblast je z celého Vietnamu nejbohatší, a to díky kvalitní půdě. Kromě nepatrných výjimek je v dnešních dnech krajina delty Mekongu naprosto odlesněna a všude jsou k vidění políčka. Hlavně s rýží, které se zde vypěstuje tolik, že se z ní nasytí celý Vietnam a ještě zbude na export tolik, že se Vietnam stal druhým největším světovým vývozcem rýže (po Thajsku). V historii ovšem ne vždy byl Vietnam takto úspěšný - v době kolektivizace v polovině sedmdesátých let produkce rýže razantně poklesla. Tyto pokusy naštěstí skončily v polovině let osmdesátých a od té doby produkce jen roste. Nepěstuje se zde jenom rýže, ale i tropické ovoce a samozřejmostí je lov ryb. Pro takové výkony je potřeba mnoha lidí a tato část Vietnamu patří mezi oblasti s největší hustotou obyvatel.
Život v oblasti delty Mekongu je řekou zásadně ovlivněn. Lidé jsou s životem na vodě spjati více než s životem na souši. Vždyť nejjednoduší způsob, jak se dostat na návštěvu k sousedům, je lodí. Výstavba silnic je zde velice náročná a drahá i přesto, že zde nejsou záplavy tak časté jako například v Bangladéši. Může za to přirozená samoregulace toku vody v Mekongu. Zastavme se na chvilku u tohoto přírodního úkazu, který chrání dolní tok řeky před záplavami. Je vidět, jak je příroda vynalézavá. V době sucha bere Mekong vodu z Kambodžského jezera Tonle Sap, které jakoby vysychá. Když ale začnou deště a Mekong má hodně vody, situace se obrátí a nadbytečná voda teče zpět do jezera, které se tím zase naplní. Takže díky této samoregulaci žádné velké záplavy v deltě Mekongu nenastávají. I když vše se může změnit působením člověka. Postupující odlesňování v Kambodži mění klima v celé oblasti a nikdo neví, zda i v budoucnu bude tento vyvážený mechanismus fungovat. Proto už dnes se kvůli bezpečnosti stavějí silnice na zvýšených násypech a to něco stojí. Silniční síť je zde velmi omezená. O co míň je zde asfaltových silnic, o to víc je zde vodních kanálů. Nejenom těch přírodních, ale místní za léta vybudovali i malé úzké kanály a delta je doslova propletena hustou sítí vodních dopravních tepen. Ať už samotnými mohutnými rameny Mekongu, které mají snad kilometr na šířku, tak i kanály o šířce jen několika metrů, které se proplétají mezi domy.
