Třebaže to dnes již nevypadá, řeka Senegal byla v minulosti významnou dopravní tepnou Západní Afriky. Její objev a následné využití změnilo politickou mapu Afriky na dlouhá léta. Roku 1638 založili Francouzi při ústí řeky Senegal první stálou základu, v roce 1659 ji přemístili na blízký ostrov N'Dar a pojmenovali na Fort-Saint-Louis. Snažili se postupně pronikat dále do vnitrozemí, k čemuž používali právě řeku Senegal.

Největší řekou Západní Afriky je řeka Niger. Pramení v pohoří Fouta Djalon ve státě Guinea, kde se vydává na 4160 km dlouhou pouť přes státy Mali, Niger, Benin a Nigérie až do svého ústí v Guinejském zálivu. Trasa řeky tvoří ohromnou křivku, které se říká Nigerský ohyb (anglicky Niger Bend či francouzsky Boucle du Niger). Po celé délce toku je řeka zdrojem obživy pro mnoho lidí a zvláště ve státě Mali, kde se dotýká hrany Sahara, je její životodárný význam asi největší.

Město Timbuktu je opředeno mnoho legendami. Jedna z nich je i ta, jak město přišlo ke svému jménu. Na místě dnešního města byla studna (neboli "tim" v místním jazyce), u které žila žena Bouctou a procházejícím karavanám, které převáželi zboží přes Saharu, dávala vodu. Kombinace obou slov s následným zkomolením dala název městu, které okolo studny mělo vzniknout.

Ve středním Mali v blízkosti města Bandaigara se skrývá jedno z nejzajímavějších míst Západní Afriky. Rovná planina zde najednou končí kolmou skalní stěnou. Zdánlivý konec. Planina samozřejmě pokračuje dál. Jen o nějakých pár stovek metrů níže. Místo nazývané Bandiagarský zlom. Nebo také země Dogon, podle etnika, které v kolmé skalní stěně a jejím okolí žije.

Je celkem rozšířený názor, že kořeny náboženství voodoo jsou v Karibiku. Často bývá v této souvislosti zmiňován ostrov Haiti. Ale opak je pravdou. Voodoo je pravé Africké náboženství, které si s sebou do Ameriky přinesli černí otroci ze své domoviny. Kořeny tohoto náboženství je třeba hledat v dnešním Beninu v Západní Africe.

Pohoří v severozápadním Beninu u hranic s Togem skrývají samá překvapení. Pomineme-li známý národní park De La Pendjari, za zmínku rozhodně stojí hliněné hrady etnika Somba. Lidé Betamaribé, všeobecně nazývané jako etnikum Somba, žijí jihozápadně od města Natitingou na pláních Boukoumbé těsně u hranic Togem a jihovýchodně okolo města Perama. Příslušníci tohoto etnika jsou převážně zemědělci a tak žijí uprostřed svých obdělaných polí.

Jedna z nejznámějších slavností v Západní Africe je každoroční svátek Cure Salée (Léčba solí). Každá etnická skupina nomádů má své vlastní oslavy tohoto svátku. Za nejznámější jsou považovány oslavy etnika Wodaabé (nazýváni též Bororo), které se konají během měsíce září v blízkosti městečka In-Gall v severovýchodním Nigeru.

Neskutečné horko. Kilometry daleko žádný stín, kam by se dalo schovat. Písek či kámen. Najednou se přižene vítr a drobného prachu a písku jsou plné obličeje. Tak to je poušť. Může být takové nehostinné místo vůbec krásné? Ano, nejenom že může, ono i krásné je. Každá poušť má svoji podmanivou krásu. Platí to i o Sahaře, největší poušti na zeměkouli.

Třebaže poušť Sahara je velmi nehostinné místo, i zde žijí lidé. Najdeme zde pouze jediné etnikum, které zde dlouhodobě vydrželo žít a stále zde žije. Tím jsou Tuaregové. Tuaregové jsou nomádi, vlastnící stáda velbloudů, kteří mluví svým Berberským jazykem. Tradičně zajišťovali dopravu zboží přes celý Sahel od Mauretánie až po Súdán či z Alžíru až po pobřeží Guinejského zálivu.

Chartům je hlavní město Súdánu. Je rozděleno soutokem Modrého a Bílého Nilu na tři části - Centrální Chartům, Bahri a Omdurman. Centrální Chartům je částí, kde je většina úřadů, velvyslanectví a vlastně i letiště. Na severu je čtvrť Bahri, neboli Severní Chartům, převážně industriální místo, které není příliš zajímavé. Poslední a nejzajímavější částí je Omdurman, který leží na západním břehu Nilu. Je to nejstarší čtvrť postavená v tradičním islámském stylu.

Etiopie je země mnoha překvapení. Jedno z mnoha přichystala v povodí řeky Omo. Řeka pramení na hoře Mount Amhara kousek od Addis Abeby a svou pouť končí v ústí do jezera Turkana na Etiopsko-Keňských hranicích. Během své cesty prochází hlubokými údolími a nehostinnou krajinou, kde je občas pár stezek od dobytka.

Madagaskar - magický ostrov v Indickém oceánu. V dávné minulosti byl Madagaskar součástí Afrického kontinentu. Ležel přibližně v oblasti Somálska, odkud se před 165 milióny lety odtrhl a posunul se na východ do Indického oceánu. V tuto chvíli zde začala evoluce rostlin a zvířat, která šla vlastní cestou. Tím se stal Madagaskar světově známým.

Hory Mandara na severovýchodě Kamerunu jsou oblíbenou turistickou destinací. Není se čemu divit. Pestrý etnický mix, zajímavé horské vesničky, úžasné scenérie jsou jen ta největší lákadla, která zvou k návštěvě. Sever Kamerunu je zcela odlišný od jižní části země. Jih již zcela patří do rovníkové Afriky se svými deštnými pralesy, kdežto sever leží na konci Sahelu neboli subsaharské Afriky, kde jsou spíše savany a obecně sušší klima. Přejezd z jedné části země do druhé je vidět na první pohled.

Hustý deštný prales. Přítmí. Bodavý hmyz, mravenci, pijavice. Vlhko a horko, neprostupný terén, občas potok, bažiny. Možnost setkáni s hady, ale také nevyzpytatelnými pralesními slony či jinými savci. Kdo by zde chtěl žít? Místo skoro nejméně vhodné k životu. Přesto zde žijí lidé - Pygmejové.

Největší koncentrace divokých volně žijících zvířat je v Africe. Je tomu již po dlouhou dobu, kdy se Afrika stává každoročně cílem mnoha cestovatelů, kterým příroda učarovala. Mezi nejlepší destinace patří Východní a Jižní Afrika. Na výběr je mnoho míst, kam vyrazit. Keňa či Tanzanie, Zambie či Zimbabwe, Namibie či Botswana nebo moderní Jižní Afrika. Žádná z těchto zemí nebude pro návštěvníka zklamáním.