Archeologové dobře vědí, že v provincii Xieng Khuang ve středním Laosu je jedna z největších záhad jihovýchodní Asie. V okolí města Phonsavan se nachází přibližně 20 nalezišť ohromných kamenných džbánů. Z města stačí ujít pár kilometrů a dostaneme se na nejznámější naleziště nazvané Thong Hai Hin (Site 1). Zde je roztroušeno celkem na 250 kamenných džbánů s hmotnostmi od 600 kilogramů do jedné tuny. Výšku mají různou, ale v průměru tak kolem jednoho metru, jsou duté a bez problémů by si do nich stoupnul člověk. Tedy do těch větších určitě. Jsou zhotoveny z jednoho kusu kamene. Některé jsou ze žuly, jiné z třetihorního slepence nazývaného molasse, který je podobný pískovci. Tyto horniny se ale zde v blízkosti nevyskytují, nejbližší naleziště je v horách oddělující provincie Xieng Khuang a Luang Prabang, které jsou vzdálené desítky kilometrů. Procházím mezi džbány a zjišťuji, že jsou mezi nimi rozdíly. Některé mají na vrcholu, kde je otvor, vytesaný rantl. K čemu měl sloužit je otázka. Ale na jednom džbánu leží kamenná poklička, která obsah džbánu chrání před okolním světem. Možná proto ten rantl, aby nespadla. Ovšem při její váze by ji těžko někdo shodil. I zde na tomto nalezišti jsou bohužel vidět stopy vietnamské války. Dopadla sem bomba, která několik největších džbánů poškodila a v blízkém kopci jsou ještě dnes vidět vykopané vojenské zákopy.
Toto naleziště není jediné. V okolí je podobných míst přibližně dvacet, na některých je džbánů jen několik, jinde jsou jich desítky. Nikde jich ale není tolik jako na tomto prvním nalezišti. Turisty jsou ještě oblíbená naleziště Hai Hin Phu Salato (Site 2), kde je k vidění 90 džbánů, a Hai Hin Laat Khai (Site 3), kde je 150 džbánů. Důvod oblíbenosti je jednoduchý - jsou také blízko města a dají se lehce najít.
Zastavme se na chvíli u toho, jak se k těmto džbánům stavějí archeologové. Odhadují, že džbány jsou staré 2000 let. Ovšem absence jakéhokoliv organického materiálu, který by měl s džbány souvislost (kosti, zbytky jídla), dělá jejich datování velmi nejisté. Jediné, co zde archeologové nalezli, byla bronzová soška lidských tvarů. Takže jak jejich stáří, původ, i účel je de facto neznám. Vzniklo několik teorií, na co se džbány používaly, ale žádná nebyla archeologickými výzkumy podložená - teorie říkají, že byly používány jako sarkofágy, nebo pro kvašení rýžového vína či jako sýpky na rýži. Předpokládá se, že by mohly mít souvislost s nalezenými megality podél silnice číslo 6 směrem na město Sam Neua a s velkými kamennými objekty ve tvaru bubnů, které byly nalezeny v provincii Luang Prabang.
Jestli někdo má jasno o vzniku a účelů džbánů, tak jsou to místní obyvatelé. Místní legenda totiž vše osvětluje. V 6. století zde byl vládcem krutý Chao Angka. Vzhledem ke krutosti vládce se na pomoc vesničanů z kmene Pakan vydal laosko-thajský hrdina Khun Jeuam. Přišel do této oblasti z jižní Číny a zlého vládce Chao Angka porazil. Vítězství chtěl oslavit pomocí rýžového vína. Proto nechal vyrobit tyto džbány, které byly použity pro jeho kvašení. Jako materiál byla použita speciální hmota - směs z buvolí kůže, písku, vody a cukrové třtiny a výrobky byly následně vypáleny v blízké jeskyni, které byla pro tento účel přeměna na pec.
Ať je skutečnost jakákoli, návštěva tohoto mystického a magického místa je rozhodně nezapomenutelným zážitkem.
