Indonésie není země jako každá jiná. Indonésie je naprosto vyjímečná. Největší ostrovní říše, která se rozkládá na 13677 ostrovech (6000 z nich je obydleno). Od západu k východu měří přes 5000 km a od severu k jihu 1770 km. Podobné je to i s obyvateli. Oficiálně žije v Indonésii přes 202 miliónů obyvatel, což znamená, že Indonésie je čtvrtá nejlidnatější země na světě. Neskutečný etnický a náboženský mix. Každý ostrov je úplně jiný. Přejedete mořský průliv mezi ostrovy a je to jako se dostat do jiného světa. Toto všechno dělá Indonésii turisticky neskonale zajímavou.

Z takto různorodého mixu bylo těžké vybrat ta nejzajimavější místa. Vše působí zajímavě a exoticky. Ať se jedná o místa dosud obývaná přírodními narody, místa s unikátními historickými památkami či vesničky, kde žijí lidé stále svým tradičním životem již po tisíce let. Nakonec padla volba na několik oblastí. Ostrovy Papua Barat, Kalimantan či Siberut jsou známé svými domorodými obyvateli, na Jávě můžeme nalézt nádherné historické chrámy Borobudur a Prambanan a ostrov Bali je díky svému živému hinduistickému náboženství naprosto unikátní.

Papua Barat (dříve nazývaná Irian Jaya) je nejvýchodnější provincie Indonésie a zabírá západní polovinu ostrova Nová Guinea. Při příjezdu do pobřežních osídlených oblastí nepůsobí příliš atypicky - vypadá celkem jako jiná místa Indonésie. Až na přítomnost místních papuánců, kteří vypadají jak australští aboridžinci. S rysy Indonésanů, kteří patří mezi asiaty, toho společného příliš nemají. Vše se ale změní když se dostanete do vnitrozemí ostrova. Je to jak cesta časem a prostorem. Obrovské ostré hory s faunou jak z pravěku a do toho polonazí domorodci žijící na úrovni doby kamenné. Připadáte si jak v žijícím muzeu. Nejsnáze přístupné je Baliemské údolí, kde ve vesnici Wamena je relativně velké letiště s celkem pravidelnou dopravou. Toto údolí je obydleno kmenem Dani. Mužské oblečení se skládá z koteky, což je tykev lahvovníku, která se používá jako pouzdro na penis. Jinak muži chodí zcela nazí. Koteku si ještě přichycují kolem pasu liánovým vláknem. Muži se rádi zdobí. Oblíbené jsou čelenky z per různých ptáků, prasečí kly, které si strkají do nosní přepážky (říká se, že když jsou kly otočeny směrem vzhůru, je muž na válečné stezce, kly otočené dolů znamenají mírumilovné úmysly). Oblíbené a velice ceněné jsou "kravaty" vyrobené z mušliček. V době kmenových válek se muži malují různými barvami, aby zastrašili nepřítele. Ženy tradičně nosí pouze sukni. Co je překvapivé, tak každá žena má tašku vyrobenou z liánových vláken, kterou nosí pověšenou na hlavě. V ní nosí co je potřeba - od sladkých brambor přes děti až po selata. Dani jsou hlavně farmáři pěstující sladké brambory, jejich hlavní potravu. Ze zvířat chovají prasata, která pro ně mají velkou cenu. Tradičně muži žijí odděleně od žen. Všichni muži z vesnice žijí v jedné chýši a ženy s dětmi a prasaty žijí v jiné. Z jejich zvyků zmiňme alespoň ten, kdy žena si za každého mrtvého příbuzného musí useknout článek prstu. I v dnešní době můžete potkat spoustu žen, které kvůli tomu nemají prsty. V minulosti patřilo mezi jejich tradice taky mumifikování zesnulých náčelníků vesnic. Po smrti se tělo mrtvého uložilo do kouře nad ohniště, pod kterým se permanentně topil a tak postupně proběhl proces mumifikace.

Kalimantanem se nazývá Indonéská část ostrova Borneo. Mimochodem, Borneo je třetí největší ostrov na světě. Původní obyvatelé, kteří na Kalimantanu žili a žijí, se nazývají Dayakové. Z etnografického hlediska se Dayakové dělí na mnoho kmenů, které se lišili svými zvyky a kulturou. Mezi nejznámější patří kmeny Iban, Kayan, Kenyah, Punan, apod. Původně většina Dayaků byli farmáři a lovci. Některé kmeny, jako Punan, byli pouze kočující sběrači a lovci bez stálých obydlí. Většina Dayackých kmenů ovšem nebyli jako kmen Punan a stavěli klasické vesnice. Jejich obydlí jsou atypická a jedinečná na světě. Staví totiž. tzv dlouhé domu (anglicky longhouse), kde bydlí celá vesnice. Jedná se o dům na kůlech (ty chrání před zvířaty a vodou), kde v předu je společná veranda. Ta je důležitá, neboť zde se lidé z celé vesnice potkávají. Kde také provádějí většinu společných prací. Z verandy jsou vchody do bytů jednotlivých rodin. Byty jednotlivých rodin jsou odděleny. Uprostřed domů má byt většinou náčelník vesnice. Tyto domy, v závislosti na konkrétním kmeni, jsou různě zdobené. Od maleb až po různé sošky a totemy chránící vesnici před zlými duchy. Velice často zde můžete vidět zobrazení černého zuborožce (velký pták žijící na Kalimantanu), který má v Dayacké mytologii zásadní postavení. Daykové totiž věří, že přenáší duše zemřelých. Z hlediska náboženství bývali Dayakové animisti, Dnes, díky působení misionářů, je většina Dayaků křesťany. S tím souvisí i ztráta tradic, která u nich postupně probíhá. Potkat ženy s tradičními Dayackými dlouhými uši je dnes skoro nemožné. Přitom v minulosti takto zdobená byla každá žena. Když jsme se ptali, jak tato tradice vznikla, dostali jsme odpověď: "Přece nebudeme vypadat jako orangutani, ty mají malé uši. My jsme Dayakové a tak musíme mít uši jiné." Jestli je tato legenda pravdivá, ovšem nevíme. Další tradice spočívala v tetování. Tetovali se jak muži tak i ženy. Motivy a stupeň tetování souvisel se společenským postavením dané osoby. Nebylo možné se tetovat jen tak. Poslední z tradic, která stojí za zmínku, souvisí s bojovností Dayaků. Svým nepřátelům Dayakové usekávali hlavy a lebky nepřátel si uschovávalo jako trofeje. Bývali to obávaní lovci lebek.

Siberut je malý ostrov, který se nachází jihozápadně od Sumatry. Třebaže je tak blízko civilizované Sumatře, tak se tam vyvinula a do dnešních dní zachovala unikátní kultura místního kmene Mentawajců. Mentawajci si vytvořili vlastní jazyk, kulturu i náboženství. Jsou zdatní stavbaři lodí, lovci, ale zemědělci moc nejsou. Jediné co tradičně jedí, je ságo, které získávají ze ságových palem. Muži se oblékají do tzv. lioncloth, což bederní rouška vyrobená z kůry chlebovníku. Ženy nosí tradičně sukně vyráběné z palmových listů. O co méně se oblékají, o to více se tetují. A to jak muži tak i ženy. Další z tradic je pilovat si zuby do špičky. Tradičně také muži i ženy nosí dlouhé vlasy. Mentawajci milují květiny. Vždy potkáte nějaké Mentawajce, kteří mají ve vlasech květy květin. Mentawajci své vesničky většinou zakládají na březích říček, kterých je Siberutu více než dost. Vesnička se může skládat z více domečku, ale i jenom z jednoho. Své domečky nazývají uma. Většinou v jedné umě žije více rodin. Domy stavějí na pilířích (ochrana před zvířaty a vodou) a jsou bez oken. Umy jsou většinou rozděleny na 3 části - jakousi verandu, hlavní místnost a kuchyň. Své domečky si Mentawajci rádi zdobí artefakty zabitých zvířat (dříve nepřátel). Prý jim to přináší štěstí do dalších lovů.

Borobudur - jedna z nejúžasnějších Buddhistických památek Jihovýchodní Asie. Ohromná kamenná pyramida tyčící se k nebi z malého kopci uprostřed rýžových polí pláně Kedu. Místo, které při návštěvě Indonésie nesmíte minout. Odhaduje se, že kolosální pyramidu Borobuduru nechali postavit vládci z dynastie Sailendra v letech 750-800 našeho letopočtu. Detailní znalosti o stavbě ale nejsou známy. Předpokládá se, že stavbu museli vládci sehnat ohromné množství dělníků, kteří nalámali, přepravili a opracovali celkem 60 000 krychlových metrů kamene, z kterých je Borobudur postaven. Jméno Borobudur vzniklo pravděpodobně ze sanskrtského spojení "Vihara Buddha Uhr", což znamená "Buddhistická monasterie na kopci". Relativně brzo po dokončení byl Borobudur opuštěn, zapomenut a ztracen pod vrstvami sopečného popelu. Důvodů bylo několik: přesun královských dynastií na Východní Jávu a opuštění buddhismu jako náboženství. Z architektonického hlediska je Borobudur postaven jako masivní symetrická stupa se základnou o rozměrech 118 x 118 metrů. Do výšky obsahuje celkem 9 teras, z toho spodních 6 je čtvercových a vrchní 3 jsou kruhové. Čtvercové terasy jsou zdobeny reliéfy a to jak buddhistickými tak i reliéfy, které zobrazují život na Jávě v té době. Vrchní kruhové terasy jsou zdobeny 72 sochami Buddhy, které jsou uzavřeny do kamenných zvonů. Buddha je zde na všech sochách zobrazen sedící v tzv. mudra pozici. K vrcholu, který je zakončen tzv. centrální stupou, vedou 4 schodiště.

Prambananské chrámy jsou jedny z nejlepších ukázek hinduistické historie Jávy. Všechny chrámy v Prambananské oblasti byly postaveny mezi 8 a 10 stoletím našeho letopočtu, kdy jihu Jávy vládli buddhističtí Sailendras a severu Jávy vládli hinduističtí Sanjayas z dynastie Mataram. V druhé polovině 9 století se obě tyto dynastie zřejmě propojili sňatkem hinduistického krále jménem Rakai Pikatan (dynastie Mataram) a buddhistické princezny Pramodhavardhani (dynastie Sailendra). To by vysvětlovalo, proč se v těchto chrámech vyskytují společně jak buddhistické tak i hinduistické prvky. Chrámy byly několik století po svém dokončení opuštěny, když se vládnoucí hinduistické dynastie přesunuly na východní Jávu. Nejzachovalejší, největší a nejzdobenější z Prambananských chrámů je Candi Shiva Mahadeva, chrám zasvěcený Shivovy. Byl postaven v polovině 9 století, cca o 50 let později než buddhistický Borobudur. Pravděpodobně ho nechal postavit Rakai Pikatan jako dík za návrat hinduistické dynastie k moci na Jávě. Chrám je vysoký 47 metrů a je bohatě zdoben tzv. prambanaskými motivy - malými lvy doplněné "nebeskými stromy" (kalpaturas) a postavami napůl lidmi-napůl ptáky (kinnaras). Chrám je také bohatě zdoben výjevy z hinduistického eposu Ramayana. Uvnitř chrámu je socha čtyřruké Shivy. Za zmínku stojí, že tento hinduistický bůh je vyobrazen na lotosovém květu, symbolu buddhistů. V okolí je několik dalších menších chrámů, které jsou postaveny ve stejném architektonickém stylu. Navíc zde najdeme sochy obrovských dwarapalas, což jsou chrámový strážci, kteří stojí u vchodu do chrámu Plaosan.

Ostrov Bali je v Indonésii vyjímečný. Ať už tím, že je to nejvíce turisticky navštěvovaný ostrov, tak hlavně tím, že jeho obyvatelé jsou hinduisti. Vypadá to, že hinduismu je podřízen chod celého strova. Jede-li hinduistické procesí, tak se kvůli němu zastavuje doprava. Je-li hinduistický svátek, tak se nepracuje, ale slaví. A že zde hinduisté těch svátků mají. Třebaže Balijci jsou hinduisté, tak jejich hinduismus je v současné době host vzdálen od indického hinduismu. Věří, že dobří bohové, kteří zajišťují jejich prosperitu, žijí v horách, kdežto zlý démoni žijí v moři. Každý Balijec každé ráno dává dary bohům. Dobrým jsou pokládány do domácích oltářů, špatným bohům na zem. Když se po Bali procházíte, tak vidíte každé ráno spoustu obětin ležet na zemi. Náboženství je zde neskutečně živé. V každém domě naleznete hinduistický chrámeček, který je pro potřeby rodiny. Denně vidíte ženy, které nosí různé obětiny do chrámů, kterých je na Bali neskutečné množství. Bali je také známé svou hudbou, tanci a divadlem. V Balijském pojetí tanec a divadlo je synonymum, protože jejich tradiční divadlo je taneční. Jejich tradiční tance vycházejí z hinduistické mytologie a většinou se jedná o inscenaci hinduistických eposů. Mezi nejznámější tance patří Kecak, Barong & Rangda a Legong.